Španělská socialistická dělnická strana

Španělská socialistická dělnická strana (PSOE) je jedna ze dvou dominantních politických sil ve Španělsku a současně nejstarší politická strana ve zemi, která stále udržuje vazby na odborový svaz Unión General de Trabajadores. Strana je součástí Strany evropských socialistů a Socialistické internacionály.

PSOE založil v květnu roku 1879 dělnický aktivista a odborář Pablo Iglesias ve španělském hlavním městě Madridu. Přestože se straně zpočátku nedařilo získat výraznější postavení kvůli státním represím, její účast a podpora jednotlivých dělnických stávek jí přinesla podporu mezi manuálně pracujícími vrstvami, díky čemuž byl Iglesias v roce 1910 zvolen jako první socialista do španělského parlamentu.

V období druhé republiky, tedy mezi lety 1931 až 1939, byla PSOE součástí Lidové fronty a její vlády. Během následující občanské války, která proběhla mezi lety 1936 až 1939, se strana rozdělila do tří křídel, jimiž byly levicové marxistické prorevoluční křídlo, jež mělo blízko k anarchistům, centristické, které se stavělo proti spontánnímu zabírání továren a půdy, a pravicové křídlo.

Po ukončení občanské války a nástupu Franciska Franka k moci byla strana zakázána, načež někteří její představitelé byli uvězněni a zbylí odešli do exilu, kde je provázely spory týkající se dalšího směřování strany.

V rámci období přechodu, konkrétně v roce 1977, byla PSOE znovu legalizována, načež jejím generálním tajemníkem se stal Felipe González. O rok později se s ní spojila malá levicová a v parlamentu zastoupená Lidová socialistická strana a na následujícím sjezdu strany proběhl souboj mezi reformisty a marxisty. Evropské socialistické strany, mezi nimiž zejména Sociálnědemokratická strana Německa, podporovaly v tomto souboji reformisty. Ti nakonec zvítězili, díky čemuž vystřídala knihu s kovadlinou ve znaku strany růže v pěsti.

V témže roce byla ve Španělsku v referendu schválena nová ústava, jejíž vznik strana podporovala a rovněž se na něm podílela. O tři roky později, tedy v době ukončení přechodu k demokracii, se PSOE podařilo vyhrát volby a následně sestavit jednobarevnou vládu. Ta byla kritizována značnou částí španělské veřejnosti pro svou údajně příliš liberální ekonomickou politiku a nedostatečné sociální reformy. Přesto se PSOE podařilo zvítězit i v parlamentních volbách v letech 1986 a 1989, v jejichž rámci dosáhla na absolutní většinu v parlamentu.

V parlamentních volbách v roce 1993 se straně sice rovněž podařilo zvítězit, avšak absolutní většinu hlasů se jí již získat nepodařilo. Hospodářská krize a státní terorismus oslabily popularitu PSOE natolik, že v nadcházejících dvou parlamentních volbách, které se konaly v letech 1996 a 2000, nebyla strana schopna porazit svého největšího rivala, jimiž byla pravicová Lidová strana (PP).

V roce 2000 byl novým generálním tajemníkem zvolen José Luis Rodríguez Zapatero, pod jehož vedením se strana ostře postavila proti válce v Iráku a následně zvítězila v parlamentních volbách, které se konaly v letech 2004 a 2008. V tomto období PSOE dosti prosazovala silnější evropskou integraci prostřednictvím podpory tzv. euroústavy a uskutečnila výrazné reformy, jako například uzákonění manželství osob stejného pohlaví.

V následujících třech parlamentních volbách, které se konaly v letech 2011, 2015 a 2016, však strana zaznamenala konstantní sestupnou tendenci počtu svých voličů, přestože ve všech výše uvedených volebních kláních skončila na druhém místě. Vzestup pak nastal ve volbách v roce 2019, kdy strana zvítězila se 123 mandáty.