Jak se volí americký prezident

První listopadové úterý v přestupném roce vždy volí Američané novou hlavu státu. Volba amerického prezidenta je velmi komplikovaný proces, protože není přímá. Prezident totiž není volen přímo občany, ale sborem volitelů jednotlivých států Unie.

Prezidenta volí takzvaný sbor volitelů. Těch je 538 a v jednotlivých státech je nominují politické strany. Každý kandidát tak má v každém státě své potencionální volitele, takže když například v Kalifornii vyhraje demokratický kandidát, budou ho volit volitelé nominovaní především Demokratickou stranou.

Každý stát má daný počet volitelů určený počtem zástupců státu v 435členné Sněmovně reprezentantů plus dva za senátory. Tři volitelé pak zastupují District of Columbia, kde leží hlavní město Washington.

Prezidentem se stane ten, kdo získá nadpoloviční většinu volitelů, tedy nejméně 270.

Volitelé většiny států jsou zavázáni hlasovat pro toho kandidáta, který v něm získal většinu hlasů podle pravidla vítěz bere vše, tj. vyhraje-li kandidát v dotyčném státě, získá všechny jeho volitele. Stává se však, že menší počet volitelů nakonec vítězi lidového hlasování svůj hlas nedá, ale ještě nikdy to nemělo žádný vliv. V některých státech to udělat mohou, jinde by to bylo nezákonné.

Výjimkou jsou Maine a Nebraska, kde se hlasy rozdělují na volitele poměrně.

Nepřímý systém může vést i k tomu, že vyhraje kandidát, který dostane v celých USA méně hlasů, ale získá více hlasů volitelů.

Počet zastupitelů se upravuje podle počtu obyvatel, ale jen jednou za deset let.

Svého prezidenta volí Američané vždy první úterý v listopadu přestupného roku. Jeho jméno je de facto známo druhý den po sečtení hlasů a čas se stále zkracuje, protože stále více občanů USA využívá možnost volit v předstihu.

Volitelé však až v pondělí po druhé středě v prosinci (v roce 2016 to připadá na 19. prosince) vyhodnotí výsledky voleb prezidenta ve svém státu a své hlasy pošlou do Washingtonu D.C.

Tam se 6. ledna uskuteční společné schůze obou komor Kongresu, kde se přečtou a sečtou hlasy volitelů, kteří nejsou v některých státech zavázáni dát hlas tomu, kdo vyhrál ve volbách. Po sečtení je znám budoucí prezident USA.

V případě rovnosti hlasů volitelů se koná volba hlavy státu ve Sněmovně reprezentantů, kde má každý stát právo udělit jeden hlas a vítězem se stává kandidát s většinou hlasů.

Slib skládá nový prezident 20. ledna.

Americký prezident se volí na čtyři roky a do funkce může být zvolen nanejvýš dvakrát, což bylo uzákoněno v roce 1951, takže už nikdo nemůže být zvolen čtyřikrát jako Franklin Delano Roosevelt.

V případě, že prezident nemůže svůj mandát vyplnit, zemřel, nebo je dovolán, po zbytek volebního období na jeho místo nastupuje viceprezident, nekonají se tedy předčasné prezidentské volby.

Americkým prezidentem může být zvolen jen americký občan narozený na území USA, který je starší 35 let a bydlí alespoň čtrnáct let na území USA. Právě tato podmínka vedla k útokům na Baracka Obamu, u nějž bylo opakovaně zpochybňováno, že se narodil na Havaji a to i poté, co zveřejnil plný rodný list.

Kandidáti dvou největších stran, demokratů a republikánů, se vybírají od počátku 20. století v primárkách. Nejčastěji mají formu klasických voleb pro registrované voliče dané strany, přičemž v některých státech mohou volit lidé, kteří nejsou registrováni jako voliči dané strany. V Iowě, Aljašce a některých dalších státech se ale místo primárek konají tzv. volební shromáždění (caucusy).

První volební shromáždění se koná od roku 1972 třetí lednový den v Iowě a první klasické primárky v New Hampshire 8. ledna. Iowa naznačuje šance jednotlivých kandidátů a značná mediální pozornost dává vítězům šanci zopakovat úspěch i v dalších státech.

Pravidla primárních voleb jsou výsledkem rozhodnutí stran a zákonů každého z 50 států USA. Pro republikány platí zásada „vítěz bere vše”, tedy všechny delegáty za konkrétní stát. Demokraté naopak rozdělují delegáty proporčně mezi uchazeče, kteří získali nejméně 15 procent hlasů.

Kandidáty na prezidenta vzešlé z primárek potvrzují v létě stranické konventy. Tradičně první pořádá opozice.

V případě, že stávající prezident obhajuje svůj post, mají primárky jen malý význam, protože se obvykle proti němu nestaví ve straně protikandidát.