Hlavní obsah
Bolivijský prezident Evo Morales Foto: Chip East, Reuters

Evo Morales byl první bolivijský prezident, který vzešel z řad domorodých obyvatel. Protože se mu podařilo snížit chudobu a zlepšit hospodářskou situaci, dvakrát obhájil své křeslo a byl u moci 14 let. Odstoupit musel v listopadu 2019 krátce po sporných čtvrtých volbách, Donutila ho k tomu armáda, proto se objevuje názor, že šlo o puč.

Bolivijský prezident Evo Morales Foto: Chip East, Reuters
Evo Morales

Morales byl v roce 2006 zvolen jako první původní obyvatel bolivijským prezidentem a začal prosazovat svůj socialismus 21. století. Volili ho především Indiáni, kteří tvoří 40 procent obyvatel Bolívie, a další chudí. Imponovala jim podpora domorodců i jeho averze ke Spojeným státům stejně jako snaha o legalizování pěstování koky, které poutalo největší pozornost. Od mládí patřil mezi hlavní odpůrce amerických organizací, které měly za cíl zbavit zemi narkotik. V osmdesátých a devadesátých letech se zúčastnil několika krvavých protestů a byl  zatčen.

Po zvolení se věnoval legalizaci pěstování koky, které bylo v roce 1988 pod nátlakem USA zakázáno. Při konferenci ve Vídni v roce 2009 zaměřené na mezinárodní boj s drogami na protest žvýkal listy koky. Morales se hájil tím, že koka je součástí bolivijské kulturní a národní tradice. Moralesovy osobní webové stránky zdobí je motto: "Z vůle Matky Koky se dostal k moci". Pro své silné vztahy s pěstiteli koky si vysloužil mezinárodní nálepku narkomafiána, i když vždy rozlišoval mezi žvýkáním listů koky a jejich zpracováním na kokain.

Pro ekonomický rozvoj země a odstraňování chudoby bylo důležitější zestátnění všech ropných společností, aby tak předešel jejich přesunu do rukou zahraničních investorů. Peníze z vytěženého plynu používal na rozvoj nejchudší latinskoamerické země.

Netajil se obdivem k Hugo Chávezovi nebo Fidelu Castrovi. Kromě Venezuely a Kuby zařadil mezi své spojence také Írán a Rusko. To navštívil v červenci 2013. Na zpáteční cestě mu Francie, Itálie a Portugalsko odmítly umožnit přelet kvůli podezření, že se na palubě nachází hledaný Edward Snowden. Moralesovo letadlo muselo přistát ve Vídni. Podezření se nakonec nepotvrdilo a Morales se mohl druhý den vrátit do vlasti.

Opakovaná znovuzvolení

Většina Bolivijců si jeho vládu pochvalovala, což potvrdila dvě referenda v roce 2008. Obyvatelé nejprve rozhodli, že Morales může obhajovat svůj mandát, a podpořili také vydání nové ústavy. Ta vešla v platnost v únoru následujícího roku a kromě větší autonomie pro jednotlivé regiony přinesla také zvýhodnění původním obyvatelům.

Nová ústava také umožnila Moralesovi obhajovat svůj mandát. V prosinci 2009 volby vyhrál. Morales slíbil zaměřit svou politiku na ekonomické a sociální reformy, aby zemi vyvedl z pozice jedné z nejchudších jihoamerických zemí a dostal počet tamních lidí žijících v chudobě z hrozivého současného čísla, které činilo 64 procent.

V roce 2014 byl Morales již potřetí zvolen prezidentem, když v prvním kole dostal téměř 60 % hlasů. Morales dokázal během své vlády zečtyřnásobit HDP - ten v roce 2004 činil 9,5 miliardy dolarů a v roce 2017 už 37,8 miliardy, přičemž HDP na hlavu se ztrojnásobil, předloni činil 3393 dolarů. Snížil i extrémní chudobu v nejchudší jihoamerické zemi z 38 na 18 procent.

Morales se proto rozhodl opět obhajovat svůj mandát, i když to ústava neumožňovala. V roce 2017 u Ústavního soudu dosáhl zrušení bodu, že prezident může být ve funkci jen dvakrát za sebou.

Vynucená demise a emigrace

Volby z 20. října 2019 ale provázely nesrovnalosti při sčítání. Druhý den bylo oznámeno, že po sečtení 84 procent získal Morales 45,3 procenta a jeho soupeř Carlos Mesa 38,2. Po 24hodinové přestávce volební soud sdělil, že po sečtení 95 procent hlasů získal 46,85 procenta, což by mu oproti 36,73 procenta pro Mesu zajistilo zvolení již v prvním kole. Podle bolivijského volebního systému vedoucímu kandidátovi stačí v prvním kole hlasování vést o více než deset procentních bodů, aby se nemuselo konat kolo druhé.

V Bolívii propukly okamžitě rozsáhlé protesty, které si vyžádaly několik obětí. Když regulérnost výsledků potvrdila i Organizace amerických států, Morales výsledky voleb 10. listopadu zrušil a nařídil jejich opakování. To však nestačilo. Nejvyšší vojenský velitel generál Willimas Kaliman pak vyzval Moralese, aby podal demisi. Ten tak učinil a přijal azyl v Mexiku. Protože ho k demisi donutila armáda, označil to za puč.

Protože funkci složili i viceprezident Álvaro García Linera a předsedové obou komor parlamantu, stala se úřadující prezidentkou místopředsedkyně Senátu katolička Jeanine Áñezová. Její nástup ale vyvolal odbor zastánců Moralese, protože v přechodné konzervativní vládě není ani jeden zástupce původních obyvatel, tvoří ji především bohatí obchodníci.

Morales vyrůstal v chudobě

Juan Evo Morales Aima pochází z chudého prostředí indiánského kmene Aymarů, který žije ve vysokohorských polohách bolivijských And. Narodil se 26. října 1959 jako jeden ze sedmi dětí. V zoufalém prostředí zemědělského venkova se však pouhé tři z nich dožily více než dvou let. I proto patřil mezi jeho priority v prezidentském úřadě boj s chudobou, ačkoli žádné viditelné změny nenastaly.

S rodinou dlouho přebýval v malém domku o rozměrech tři na tři metry. Od útlého mládí musel tvrdě pracovat. Souběžně se školou vykonával několik zaměstnání od zedníka a pasáka lam až po trumpetistu v kapele.

Politické začátky

Po absolvování střední školy nastoupil základní vojenskou službu v hlavním městě La Paz. Když se pak v roce 1980 vrátil domů, našel zemědělské plochy zpustošené přírodní katastrofou, načež se s rodinou museli přemístit na východ země do tropické oblasti Cochabamba, kde Morales začal prosperovat jako pěstitel koky.

Tehdy začal svou politickou kariéru, když se stal nejprve tajemníkem pro sport a následně v roce 1985 generálním tajemníkem odborů. Velký milovník fotbalu Morales byl v roce 1997 zvolen poslancem a stanul v čele politické strany Moviento Al Socialismo (Hnutí za socialismus). Za ni také v roce 2002 neúspěšně kandidoval na post prezidenta státu.

Do prezidentského úřadu se probojoval teprve o tři roky později a stal se prvním domorodým vůdcem země. Jeho nástupem začala pro Bolívii zcela nová éra.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků