Hlavní obsah
Vlajka Africké unie Foto: Profimedia.cz

Panafrická organizace, která vznikla v roce 2002 z někdejší Organizace africké jednoty, si klade za cíl pohánět sjednocený kontinent vstříc prosperitě a míru. Sdružuje všech 55 zemí afrického kontinentu. Měla by podporovat politickou a ekonomickou integraci členských států, usilovat o jejich rozvoj a snažit se zařadit strádající Afriku do světové ekonomiky.

Vlajka Africké unie Foto: Profimedia.cz
Africká unie

Počátky Organizace africké jednoty (OAJ) sahají do období dekolonizačních tahanic na počátku 60. let. Její koncept částečně vzešel z plánů Muammara Kaddáfího, který navrhoval vytvoření Spojených států afrických, jejichž struktura by se podobala modelu Evropské unie.

V roce 2001 bylo na konferenci v Lusace rozhodnuto o nahrazení OAJ Africkou unií (AU), která byla vyhlášena 9. července následujícího roku v jihoafrickém Durbanu. AU měla přinést těsnější spojení členských zemí a jako hlavní cíl si stanovila jejich všestranný rozvoj, jenž by černému kontinentu přinesl schopnost ekonomické integrace. Styčným bodem se mělo stát zavádění demokratických hodnot.

Africká unie zahrnuje všechny státy černého kontinentu. Výjimku dlouhá léta tvořilo Maroko, které v roce 1984 vystoupilo z OAJ poté, co organizace udělila členství Saharské arabské demokratické republice, kvůli jejíž autonomii vede Maroko vleklé spory. Na začátku roku 2017 bylo přijato do AU.

Organizační struktura

Hlavním orgánem uskupení, který vydává rozhodnutí, je shromáždění vůdců jednotlivých zemí, jež se schází minimálně jednou do roka. Jeho členové si ze svých řad volí předsedu, jehož mandát trvá jeden rok. Členům shromáždění radí výkonná rada ministrů zahraničí. Úkolem desetičlenné komise je realizovat politiku AU a koordinovat její aktivity.

Sídlo organizace se nachází v Addis Abebě v Etiopii. Panafrický parlament, který byl zřízen v roce 2004, sídlí v Midrandu v Jihoafrické republice. Právě ten by měl pomoci řešit největší africké problémy, jako chudoba, války a nemoci. Za vzor si bere obdobný orgán EU a každé z členských zemí by v něm mělo připadnout pět křesel.

Téhož roku vznikla také Mírová a bezpečnostní rada, která má možnost intervence v případě genocidy nebo zločinů proti lidskosti. Představitelé AU věří, že musí být nejprve urovnány konflikty, aby mohla Afrika začít vzkvétat.

Vysoké ambice chudých afrických zemí

Ještě před založením organizace byl přijat program Nové partnerství pro rozvoj Afriky (NEPAD) podporovaný státy G8 a Evropskou unií. Ten je založen na spojení pomoci ze soukromých a státních zdrojů, které mají být směřovány ve prospěch místních iniciativ. Kolem něj se navíc mají seskupit další iniciativy, například pro zmírnění dluhů, pro boj s AIDS. V roce 2005 byl na čtvrtém summitu AU přijat pakt o neútočení a závazek bojovat proti pandemickým nemocem sužujícím černý kontinent.

Africká unie není jedinou organizací svého druhu, o které se černý kontinent v minulosti pokoušel - zpravidla neúspěšně. Její kritici poukazují zejména na fakt, že mnoho současných vůdců AU zastávalo vedoucí pozice i v OAJ, která byla v posledních letech svého fungování známá jako spolek diktátorů, a proto nový orgán nemůže dosáhnout vyšší efektivity. Třebaže se AU ohání zaváděním demokratických principů, převážná část představitelů členských zemí vládne stále autokraticky.

Velkým problémem jsou také finance. Značná část zemí Africké unie se potýká s vysokou chudobou, přesto organizace vytahuje jeden ambiciózní plán za druhým. Předseda komise v roce 2004 uvedl, že by AU potřebovala podobnou finanční injekci, jakou USA nalila do poválečné Evropy.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků