Tornado

Dvoumístný víceúčelový proudový bojový letoun Tornado s měnitelnou geometrií křídel tvořil od poloviny sedmdesátých let významnou část vzdušných sil Velké Británie, Německa i Itálie. Typ, který byl vyvinut právě ve spolupráci zmíněných tří zemí, se účastnil celé řady konfliktů včetně válek v Iráku, v Afghánistánu, nad Jugoslávií a naposled i v Libyi.

Tornado je prvním ryze evropským moderním strojem, který vznikl v kooperaci více evropských členů NATO a byl zařazen do výzbroje. Původně vznikal jako náhrada stíhacích letounů F-104 Starfighter.

Do projektu se zapojily Spolková republika Německo, Itálie, Nizozemsko, Belgie a Kanada. Kvůli rozdílným představám o stroji, který měl plnit roli záchytného stíhače i bitevníku, se však vývoj nepodařilo dotáhnout a poslední tři země od plánu na společný letoun ustoupily.

Jasnější podoba letounu se objevila až poté, co se přidala k projektu Británie, zabývající se vývojem strojů s měnitelnou geometrií křídel. I když Britové trvali na zachování stíhací role, důraz byl kladem na útoky proti pozemním cílům.

Tornado je dílem tří leteckých firem, britského BAC (dnes BAE), německého koncernu Messerschmit Bölkow-Blohm (nyní součást EADS) a Aeritalie (nyní Alenia). První prototyp vzlétl v roce 1974. Do výzbroje byl zaváděn od roku 1979.

Stroj byl vyráběn ve třech základních verzích, ADV je záchytný stíhač určený jen pro Británii, IDS je primárně určen k útokům na pozemní cíle a z něj odvozený ECR slouží k elektronické válce a průzkumu.

Stroj měl na svou dobu řadu pokrokových prvků, především možnost měnit úhel šípovitosti křídel v rozmezí 25 až 67 stupňů. Menší úhel se používal při startu a přistání, větší pak při supersonickém letu, při němž stroj dosahuje maximální rychlosti až 2200 kilometrů za hodinu, i když se využívá maximálně 1500.

Ke zkrácení přistání napomáhala nejen změna geometrie křídel, ale také obraceče tahu dvou výkonných, leč žíznivých a hlučných motorů Rolls Royce RB 199. U modernějších a modernizovaných variant se také objevovaly moderní prvky ve vybavení kabiny, jako průhledové displeje a zařízení pro navádění pum laserem.

Hlavňovou výzbroj představoval jeden nebo dva 27milimetrové kanóny Mauser BK27. Stíhací Tornada využívala střely vzduch - vzduch Sidewinder německé IRIS T a britské AIM 132 ASRAM.

Při útocích na pozemní cíle lze využít velkou nosnost stroje, která činí devět tun. Kromě kazetových bomb BL755 se submunicí, učených k ničení nepancéřovaných vozidel a živé síly nepřítele, a klasických bomb lze u modernizovaných verzí podvěsit i jejich laserem naváděné verze Paveway, ale také rakety AGM 65 Maverick, britské protitankové střely Brimstone a evropské střely s plochou dráhou letu Storm Shadow a Taurus KEPD 30. Podvěšeny mohly být i protilodní střely Kormoran a Sea Eagle.

Do výzbroje Tornada zařadily v roce 1979 Velká Británie a Německo, které objednalo 247 strojů útočné verze IDS. Využívalo je jak letectvo, tak námořnictvo. Itálie stovku objednaných Tornad IDS dostávala od roku 1981.

Británie byla jednou zemí, která využila i stíhací verzi ADV ve verzích F2 a F3, i když stroj měl mnohem menší obratnost než třeba F-15 . Pro souboje se nehodil, byl určen k napadání bombardérů zachycených při hlídkových letech. Už je nahradily Eurofightery Typhoon.

Ve výzbroji RAF zůstávají jen stroje určené k útokům na pozemní cíle GR4, které nahradily starší verzi G1. Tornada dále využívají i Itálie a Německo. Jediným zahraničním odběratelem se stala Saúdská Arábie.

Bojů se zúčastnila především britská Tornada, která byla extenzívně využívána už v první válce v Perském zálivu. Stroje verze GR1 nosily speciální bomby na ničení ranvejí JP233 a nenaváděnou munici. Tyto útoky z malé výšky byly mnohem riskantnější, protože byly letouny vystaveny husté protiletadlové palbě.

Po první válce s Irákem dohlížela Tornada na dodržování bezletových zón. V roce 1999 se také účastnila bombardování Jugoslávie.

Verze GR4 byla nasazena v druhé válce v Iráku, kde letouny využívaly laserem naváděné bomby Paveway i střely s plochou dráhou letu Strom Shadow.

Tornada se také účastnila války v Afghánistánu, kde poprvé bojovala i německá. Britská byla nasazena byla v Kandaháru, německá na severu.

Války v Libyi se od počátku účastnily britské stroje, které odpalovaly nejen střely Storm Shadow, ale také Brimstone určené k ničení tanků. V rámci války také podnikly nejdelší operaci od války o Falklandy, let byl dlouhý 5000 km.