Bezpilotní letouny Predator a Reaper

Stroje řady Predator jsou nejznámějšími bezpilotní letouny, neboť byly jako první používány k vypouštění řízných střel. S úspěchem jsou nasazovány proti islámským radikálům skrývajícím se na afghánsko-pákistánských hranicích i v Jemenu. Používaly se však i v Bosně, Iráku, nad Libyí a Somálskem i při sledování hranice mezi Mexikem a USA.

Nejde však o jeden typ, ale celou rodinu strojů firmy General Atomics, které v průběhu posledních dvou desetiletí let prodělaly rychlý vývoj a mají několik verzí .

Americké letectvo sice používalo bezpilotní letadla k průzkumu už ve vietnamské válce, ale predator představoval výrazný pokrok jak v letových vlastnostech, tak v možnostech ovládání, především však znamenal velkou změnu v tom, že je to poprvé, kdy byl bezpilotní letoun použit nejen k průzkumu, ale také k útoku.

Vývoj započal v osmdesátých letech. Požadavky byly podrobněji specifikovány na počátku 90. let. Žádán byl bezpilotní průzkumný letoun o velké vytrvalosti působící v ve středních výškách s tím, že do budoucna by měl sloužit i jako nosič řízených střel.

První prototyp, vycházející z pokusného stroje Gnat 750, vzlétl v roce 1994. První verzí byl průzkumný stroj RQ-1A Predator s pístovým přeplňovaným motorem Rotax 914 o výkonu 86 kW, který byl používán už v roce 1995 nad Bosnou.

Sériová výroba strojů RQ-1B začala v roce 1997. Použity byly v roce 1999 nad Jugoslávií během dvouměsíčného bombardování této balkánské země. Jeden Predator byl sestřelen.

V roce 2001 v době začátku války v Afghánistánu už mělo americké letectvo ve výzbroji 60 Predatorů  verzí RQ-1A a RQ-1B.

Americké letectvo USAF i tajná služba CIA ale měly od začátku  zájem využívat predatory nejen k průzkumu, ale také k překvapivým úderům na teroristy i vzbouřence a jejich opěrné body. Snahou tedy bylo vyzbrojit je.

Vybrána byla nadzvuková protitanková střela AGM-114C Hellfire.V roce 2001 byla z predatoru poprvé vypuštěna řízená střela.Testy byly úspěšné, zasaženy byly třemi střelami tři cíle.

O rok později střela Hellfire vypálená z predatoru  zničila automobil přepravující v Jemenu údajné teroristy a brzy následovaly další akce, při nichž se využíval především moment překvapení. Let predatoru je vzhledem k použitému motoru tichý, takže se může přiblížit relativně nepozorovaně. Úder nadzvukovou střelou je bleskový a neočekávaný.

Predatory upravené pro nesení střel Hellfire byly přeznačeny na MQ-1A, aby se zdůraznila jejich odlišná role, kdy průzkum už nebyl jediným určením.

Od roku 1998 byla vyvíjena zvětšená verze Predator B poháněná turbovrtulovým motorem Honeywell TPE331-10 od výkonu 671 kW, protože bylo jasné, že pro nový úkol motor Rotax nestačí.

Stroj označený nakonec jako MQ-9A Reaper unese nejen mohutnější výzbroj čtyř střel Hellfire, ale turbovrtulový motor mu zajistil více než dvojnásobnou rychlost přesahující 400 km/h.

Reapery jsou s úspěchem používané k útokům na islámské fundamentalisty. Nasazeny jsou je především na afghánsko-pákistánských hraních, kde se od konce léta 2008 používají k útokům na domy, tábory a úkryty muslimských radikálů. Často létají ve dvojici, kdy první slouží jako stopař a druhý útočí.

Střely vypálené z bezpilotních letounů z této rodiny zabily šéfa pákistánského Tálibánu Bajtulláha Mehsúda a v roce 2011 v Jemenu radikálního amerického duchovního Anwara Awlakiho.

Predatory i reapery jsou vybaveny radary se syntetickou aperturou, přístroji pro let za snížené viditelnosti FLIR a optoelektronickým a infračerveným systémem pro sledování. Pro zaměřování zbraní se využívají systém Raytheon MTS. Umožňuje používat různé typy zbraní, včetně bomb a raket naváděných laserem.

K ovládání slouží pozemní stanice na přívěsu nákladního automobilu, ve kterém sedí u joysticků pilot u a operátor průzkumného vybavení a výzbroje.

Predatory využívá především americké letectvo USAF, ale také tajná služba CIA, britská RAF, objednala je i Itálie.

Zatím poslední verzí  je MQ-1C Grey Eagle, který si objednala americká pozemní armáda (U.S. Army), který má rozpětí zvětšené na 17 metrů a je vybaven vznětovým motorem Thielert 1,7 HFE o výkonu 133 kW. Má rychlost 280 kilometrů za hodinu a unese čtyři střely AGM 114 Hellfire, nebo čtyři naváděné pumy GBU-44 Viper Strike.

Stroj byl již v roce 2010 zkoušen v Afghánistánu , kde je operačně nasazen od roku 2012.

Vyvíjel se i Predator C vybavený tryskovým motorem Pratt & Whittney PW 545 používaný v letadlech Cessna Citation, které stroji dají rychlost přes 700 kilometrů za hodinu. První prototyp vzlétl v roce 2009 a od roku 2011 jsou zřejmě nasazeny v Afghánistánu pod názvem Avenger. Informace o jejich nasazení jsou ale utajovány stejně jako typové označení. Liší se však natolik od původního predatoru, že bude odlišné Výzbroj je ukryta v pumovnici.

I když bezpilotní letouny řady MQ-1 / 9 pomohly zlikvidovat několik významných teroristů a řadu výcvikových táborů, jejich nasazení je kritizováno, protože při útocích zahynulo mnoho civilistů. Navíc jsou používány i v oblastech, s nimiž nejsou Spojené státy ve válce, což vyvolává otázky ohledně legality jejich nasazení. Jsou také v jádru sporu mezi USA a Pákistánem, jemuž nasazení strojů nad svým územím vadí. Predatory tam podnikly stovky útoků.