Ať bude Úřad vlády či premiér Paroubek o této věci v budoucnu říkat cokoliv, ani prezident republiky, ani Kancelář prezidenta republiky se už k této věci znovu nevyjádří. Nicméně, vytvořil-li premiér České republiky v naší zemi atmosféru, ve které je možné, aby např. Lidové noviny uvedly na první stránce svého vydání dne 8. března 2006 titulek "Paroubek: Klausovi lidé lhali", konečných pár slov je nezbytných.

1. Není pravda, že "válku zahájili Klausovi lidé". Návštěva prezidenta Putina na pozvání prezidenta České republiky se připravovala nejméně rok. Zúčastnili se jí kromě Kanceláře prezidenta republiky, obou velvyslanectví, řady ministerstev a dalších centrálních orgánů naší země i protokoly na obou stranách, které detaily, jdoucí do minut, vzájemně opakovaně konzultovaly.

2. Jakýkoliv "spor" o průběhu návštěvy zahájil premiér Paroubek svým dopisem z 28. února 2006, který zapůsobil na všechny - na české i ruské straně - kteří se návštěvou zabývali, jako studená sprcha. Všechno ostatní byly už jen reakce na tento dopis.

Paroubek prý o návštěvě věděl dopředu

3. Není pravda, že se premiér Paroubek - nikoli o faktu návštěvy prezidenta Putina v Praze, to věděl už dávno - ale i o konkrétních věcech návštěvy dozvěděl až 28. února 2006. Dne 10. února 2006 Ministerstvo zahraničních věcí České republiky předložilo Úřadu vlády materiál pro schůzi vlády s názvem "Návrh na uskutečnění oficiální návštěvy prezidenta Ruské federace V.V.Putina v České republice ve dnech 1.-2. března 2006". Vláda tento materiál projednala a schválila na své schůzi dne 22. února 2006.

4. Ruská strana nechtěla zveřejňovat programové detaily cesty dříve než bude prezidentem Putinem návštěva definitivně potvrzena, což se stalo až 21. února 2006. Tentýž den, v tutéž hodinu, odešel fax ředitele protokolu Kanceláře prezidenta republiky vedoucímu odboru protokolu Úřadu vlády ČR s návrhem uskutečnit setkání prezidenta Putina s premiérem Paroubkem v Lichtenštejnském paláci, a to v časovém rozmezí 12:10-12:40 hod.

Je standardní, že při prezidentské návštěvě všechny další ústavní činitele ČR přijímá prezident navštěvující země, nikoliv oni jeho. On si také určuje délku přijetí. Proto došlo v Lichtenštejnském paláci k přijetí tří nejvyšších ústavních činitelů ČR (po prezidentovi) přesně v pořadí předseda Senátu, předseda Poslanecké sněmovny, předseda vlády.

Pro každé z těchto setkání vyhradila ruská strana 20 minut, přestože Kancelář prezidenta republiky navrhovala pro setkání s premiérem 30 minut. Úřad vlády o prodloužení času k přijetí premiéra nepožádal, pouze žádal dodržet stanovený čas jednání vzhledem k plánovanému odletu premiéra ČR na návštěvu Latinské Ameriky. O délce jednání v tomto požadavku nebylo ani jediné slovo. V tomto ohledu se buď premiér mýlí, nebo nebyl informován, nebo věc záměrně překrucuje.

5. Příprav návštěvy ruského prezidenta i samotného jednání delegací a slavnostní večeře se za českou stranu zúčastnili dva, v této věci klíčoví představitelé vlády, ministr zahraničí Svoboda a ministr průmyslu a obchodu Urban. Ještě nikdy se nestalo, že by se jednání delegací současně zúčastnil i premiér.

Premiér Paroubek se ale zúčastnil na Pražském hradě státní večeře a v rozporu s formálním protokolem, který z ústavního hlediska řadí předsedu vlády až za předsedu Senátu a předsedu Poslanecké sněmovny, byl osobním rozhodnutím prezidenta ČR posazen přímo vedle prezidenta Putina a díky tomu s ním strávil celé dvě hodiny, které tato večeře trvala. Jak využil těchto dvou hodin, bylo věcí jen a jen jeho.

Klaus byl udiven premiérovou neznalostí ruštiny

6. Debata v médiích vznikla i ohledně ruského jazyka a jeho znalosti premiérem České republiky. Protokol Úřadu vlády pořádal v souvislosti s účastí premiéra a jeho manželky o tlumočníka pouze pro paní Paroubkovou. Protože o tlumočníka pro předsedu vlády nikdo nežádal, Kancelář prezidenta republiky musela předpokládat, že předseda vlády je schopen komunikovat v ruském jazyce.

Ve Španělském sále byli až do skončení státní večeře neustále přítomni tři tlumočníci a premiér mohl jejich služeb kdykoli využít, což neučinil. Byli-li schopni s ruským prezidentem mluvit německy, jistě to jejich rozhovor umožňovalo.

Toto jsou poslední a konečná slova, která k této nedůstojné věci Kancelář prezidenta republiky sděluje.

Petr Hájek

ředitel Tiskového odboru

V Praze dne 8. března 2006