Zákon vznikl jako poslanecká předloha, ke které měla vláda mnoho výhrad, ale navzdory názoru vlády z května 2005 předseda vlády dnes, po devíti měsících, zákon vášnivě obhajuje.

Za relevantní považuji i to, že byl tento zákon v Poslanecké sněmovně schválen pouze 86 hlasy.

I kdybych jako prezident neměl v této věci jednoznačný a vyhraněný názor, trval bych na tom, že takto zásadní zásah do právní úpravy mezilidských a dokonce partnerských a intimních vztahů lidí musí podpořit většina poslanců, čili že zákon musí dostat alespoň většinu 101 hlasů. To nelze - z mého popudu - zařídit jinak než mým vrácením tohoto zákona parlamentu. Právě toto dnes činím a právě toto touto formou oznamuji. V průběhu dnešního odpoledne zašlu předsedovi Poslanecké sněmovny své obšírné stanovisko, proč tak činím. V okamžiku, kdy bude stanovisko v Poslanecké sněmovně předáno, bude předáno i médiím.

Nyní několik obecnějších poznámek. Ohrazuji se vůči jakýmkoliv spekulacím, že nepodporuji či bagatelizuji význam odstraňování diskriminace spojené se sexuální orientací lidí. Toto je politováníhodné nepochopení mých postojů a bohužel i obsahu samotného zákona, který není liberalizační normou, ale bezprecedentním rozšířením státní regulace mezilidských vztahů.

Můj názor na tento zákon je dlouhodobý a neměnný a mé důvody proti jsou jak konzervativní (jednotlivé paragrafy zákona nepřípustně kopírují uspořádání obvyklé pro tradiční a odvěkou instituci manželství a rodiny), tak liberální (zákon umožňuje jednomu registrovanému partnerovi, aby vymáhal na druhém registrovaném partnerovi pod pohrůžkou státní donucovací mašinérie různá plnění, což může mít ospravedlnění výlučně v případě dětí a rodiny, tedy v případě manželství, ale ne u jiných mezilidských vztahů).

Obvyklé mezilidské vztahy se také nevyznačují tím, že jsou oficiálně státem povolené či registrované jako jedna ze státních institucí. O tom ale v této chvíli také debatu nevedeme. Vedeme ji o konkrétním špatném zákoně, který rozšiřuje oblast státních zásahů do lidských životů. To je přímým opakem liberalizace.

Byl bych proto velmi rád, aby se další diskuse věnovala tomu podstatnému, tedy meritu věci, čili obsahu tohoto zákona. Není možné vést debatu o jakémkoliv zákoně a nebýt seznámen s jeho obsahem. Věřím proto, že další diskuse bude o skutečném obsahu tohoto zákona, a nikoliv o tom, co si někteří lidé myslí, že tento zákon říká.

Ze všech těchto a mnoha dalších důvodů jsem se rozhodl vrátit zákon sněmovně k novému projednání, které, jak věřím, nebude pouze formální a které nebude probíhat ve stínu nátlaku stranických grémií na jednotlivé poslance. V sázce je hodně, mnohem víc, než se na první pohled zdá.