Článek
Vážený pane předsedo Senátu Parlamentu České republiky, vážení další ústavní činitelé, dámy a pánové, sestry a bratři!
Nejhorší v životě je lhostejnost. Nicnedělání. Nejdůležitější je o něco se snažit, zapojit se, spolupracovat, být součástí společnosti, národa, světa. Myslím, že touto myšlenkou se řídili i čeští vlastenci, kteří prošli branami Malé pevnosti Terezín, z nichž mnozí skončili život na zdejším popravišti, či byli umučeni. Podobně jako Židy do terezínského ghetta je sem nahnali pochopové, služebníci, fanatici nacistického Německa.
Máme za to, co se v těchto místech odehrálo, po celé další generace Němce nenávidět? Ne – nenávist není řešení. Střední Evropa sama byla po etnické stránce vždy mimořádně složitým prostorem, v němž problémy soužití a konflikty národů i národnostních menšin trvaly více jak tisíciletí. Každá hrůza z dějin Evropy, tedy i 2. světová válka, nutila její obyvatele hledat novou, byť třeba i vratkou formu soužití, porozumění, tolerance.
Nu, dovolte mi nyní citovat slova prezidenta naší vlasti Miloše Zemana: „Ponechejme minulost historikům, protože ji nemůžeme ovlivnit. Politici se mají zabývat budoucností.“
Jaká tedy bude budoucnost nás a našeho žití v srdci Evropy. S obavami se ptáme, vedeni mnohdy zkreslujícími informacemi především médií veřejné služby. Co miliony především ekonomických migrantů, kteří prchají za pohodlnějším životem, ne s touhou bránit svoji vlast, prchají, aby vytěžili náš leta a prací generací před námi budovaný evropský sociální a ekonomický systém, ne proto, že doma žijí v nesvobodě.
A pokud tak třeba žijí, nechtějí ze změny k prospěchu svého lidu bojovat! Mladí zdraví muži, novými mobily v rukou, v kožených bundách za tisíce, se srdceryvnými fotkami topících se bárek na moři, vyrobených mnohdy i samotnými zločinnými převaděči.
Ohlížíme-li se nyní za minulostí, a děsivou, 2. světové války, musíme se, samozřejmě, spolu s vrcholnými politiky naší země, ale i vratké Evropské unie, vážně zamyslet nad tím, jak bránit tisícileté hodnoty naší kultury před invazí kultury jiné, s cíly, které si můžeme domýšlet, se zájmy, jenž můžeme vytušit.
Znepokojená Evropa potřebuje klid a mír. Vždyť i pro onen náš současný „klid a mír“ umíraly tisíce – milióny lidí! My, kteří žijeme v srdci Evropy, máme -poučeni minulostí – povinnost nikdy nepřipustit, aby byla zničena, třeba i řízenou invazí, která ji má v těch či oněch zájmech od základů změnit!
Obracím se tedy, jménem Českého svazu bojovníků za svobodu, na naše i evropské politiky, na tomto posvátném místě terezínského ghetta, prosáklé krví a utrpením hrdinů, aby se semkly a zajistili obranu, politickou a třeba i vojenskou, bezpečí, práci i klid nás všech, našich dětí a vnuků! Aby jednou se vás tyto generace, ale možná ještě i my, neptal po vaší odpovědnosti a vině!
Děkuji vám za pozornost.