Krátce po svém zvolení prezidentem republiky jsem se zavázal, že se pokusím vyšetřit spoluautorství pracovníků Kanceláře prezidenta republiky (dále jen KPR) na amnestii bývalého prezidenta republiky. Důvodem bylo především oprávněné rozhořčení veřejnosti nad tou částí amnestie, která zastavuje trestní stíhání v případě dlouho se vlekoucích procesů (tzv. abolice).

Tímto úkolem jsem pověřil nového kancléře KPR Vratislava Mynáře, který v průběhu zhruba dvou měsíců prostudoval řadu materiálů a poté označil za spoluautory amnestie tři, dnes již bývalé, pracovníky KPR.

Jeden z těchto pracovníků, Pavel Hasenkopf, veřejně odmítl jakoukoli spoluúčast na vyhlášení amnestie, zejména pak na zastavení trestního stíhání ve věci vlekoucích se procesů. Pokládám proto za nutné uvést minimálně dva důkazy svědčící o tom, že toto tvrzení je nepravdivé.

Důkaz číslo jedna je převzat z e-mailové korespondence mezi Pavlem Hasenkopfem a Ladislavem Jaklem a zní takto: „Hasenkopf: Tím se dostávám ke čtvrté množině - vlekoucí se soudy vyřešíme jedině abolicí - naformulovat to lze, jen mi dodejte nějaké základní parametry, co je to vlekoucí se řízení (samozřejmě by tam musely být výjimky např. na vraždy a podobně). Jakl: Ano" (22. října 2012).

Důkaz číslo dvě: „Pavel Hasenkopf: Už to mám celé hotové, během dneška to přinesu včetně vlekoucích se soudů - bude to jen jeden článek navíc oproti té původní verzi" (20. listopadu 2012).

Tyto dva důkazy považuji za dostatečné pro tvrzení, že Pavel Hasenkopf byl jeden ze spoluautorů amnestie, a to zejména části zastavující trestní řízení u dlouhodobě se vlekoucích procesů. Uvítám samozřejmě, jestliže šetření dalších institucí prokáže na základě hodnověrných důkazů, že spoluautory amnestie jsou i jiné osoby mimo KPR. Toto šetření pochopitelně není v kompetenci Kanceláře prezidenta republiky.