"Vážené paní poslankyně, páni poslanci, vážená vládo, vážení přítomní. Předstupuji-li dnes jako první prezident samostatné České republiky poprvé před vás, její první parlament, činím tak s plným vědomím zvláštní vážnosti této chvíle."

To jsou úvodní slova Václava Havla ze dne 23. února 1993, kdy navštívil zákonodárný sbor naší země, samostatné České republiky. Tehdy, před osmnácti lety, našim předchůdcům v těchto lavicích sděloval svůj pohled na nejdůležitější událost, která se dotkla doslova každého občana, kolem níž byly vedeny obtížné politické debaty. Rozdělení Československa prezident Havel nechtěl, konstatoval však, že rozdělení bylo neodvratné. Vybrala jsem z jeho projevu tato slova:

"České politické reprezentaci patří uznání za to, že tak náročnou operaci, jakou je rozdělení státu, se jí podařilo v trvalé a trpělivé součinnosti se slovenskou stranou provést pokojným, právním a spořádaným způsobem.

Rozdělení Československa nás postavilo před úkol rychle položit některé základní kameny samostatné České republiky. Myslím, že se to podařilo. Významně jste se o to zasloužili vy, poslanci bývalé České národní rady a dnešní Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky nejen tím, že jste přijali příslušné zákony a schválili příslušné smlouvy, ale především tím, že jste přijali zákon nejdůležitější, totiž Ústavu České republiky. Jak patrno, prostor, v němž začínáme nový český stát budovat, je slibný."

O osm měsíců později, 12. října 1993, oslovil prezident Havel sněmovnu opět. Vstoupil významně do diskuse o začlenění naší země do Severoamerické aliance. Přesvědčení, že se členem této aliance má naše země stát, opřel o tyto argumenty - Cituji:

"České země leží v samém centru Evropy, jsou tradiční křižovatkou různých evropských duchovních proudů i geopolitických zájmů a jejich tisíciletá historie ukazuje, že není většího evropského konfliktu či konfrontace, které by se jim vyhnuly. Mnohé války u nás začínaly i končily.

Patříme, a vždy jsme patřili, k západoevropskému kulturnímu okruhu a hlásíme se ke všem základním hodnotám euroamerické civilizace. K takovým hodnotám, jako je občanská společnost, parlamentní demokracie, pluralitní politický systém, právní stát založený na respektu k jedinečné lidské bytosti a jejím právům a svobodám, liberální tržní ekonomika.

Máme v dobré paměti zkušenost Mnichova, který nebyl jen selháním západních demokracií tváří v tvář nastupujícímu nacistickému zlu. Tato zkušenost nám říká, jak důležité je, abychom jako země ležící na tak exponovaném místě byly pevně včleněny v zájmu svém i obecném do systému fungující kolektivní obrany."

Čtrnáctého března 1995 uvítala sněmovna prezidenta v situaci, kdy považoval za nutné věnovat svou pozornost zejména otázce, kterou nazval Idea právního státu. Obracel se tedy naléhavě právě na zákonodárce. Opět dovolte krátkou citaci:

"Celý náš právní systém se dramaticky proměňuje. To klade obrovské nároky na vládu, ale především na vás, kteří zákony přijímáte, a způsobuje, že nejednou musíte pod tlakem života týž zákon několikrát novelizovat. Každý to chápe, nicméně přece jen bychom neměli zapomínat na jednu věc: platí-li zásada, že neznalost zákona neomlouvá, a že co není zakázáno, je dovoleno, pak to znamená, že právní systém musí být přehledný a srozumitelný. Jak vláda, tak poslanci by se proto měli v budoucnu ve zvýšené míře soustřeďovat na otázku, jak náš právní systém zpřehlednit, aby se v něm občan vůbec mohl vyznat."

Václav Havel využil tehdy příležitost, aby se zmínil také o atmosféře na politické scéně, o politické kultuře. Řekl:

"Mám jednu vážnou starost: mám na mysli zápas o osobní či stranickou prestiž, zápas o publicitu, vzájemnou řevnivost a žárlivost, apriorní neochotu přijmout myšlenku jiného jen proto, že ji vyslovil první, nedostatek džentlmenské spolupráce. Tím narážím na nepříliš dobré vztahy uvnitř vládní koalice a opozice. Je naprosto v pořádku, že na mnoho věcí mají různé strany a různí politici různé názory. Není ale vůbec v pořádku, když je mají různé jen proto, aby se navzájem odlišily."

Červenec roku 1996. Po parlamentních volbách přichází prezident Havel na naši půdu a vysvětluje složitost vzniku menšinové vlády vedené Václavem Klausem. Tato vláda rok nato padá. Proto v lednu 1998 doporučuje Václav Havel sněmovně přechodnou úřednickou vládu premiéra Tošovského a přimlouvá se za vypsání předčasných parlamentních voleb. Předčasné volby se uskutečnily na jaře 1998 a Václav Havel nové poslance oslovil v říjnu téhož roku. Z jeho tehdejšího projevu vybírám:

"Co má smysl, je přemýšlet o našem právním řádu jako o celku a přemýšlet o jeho smyslu, o jeho kořenech. Právní řád tu je přece proto, aby vymezil pravidla našeho soužití. Tato pravidla mohou být ctěna, respektována, dodržena jen tehdy, existují-li k tomu předpoklady v obecném společenském povědomí. To znamená, existuje-li respekt k řádu mravnímu."

V květnu roku 2000 bylo tématem prezidentova vystoupení přibližování naší země k Evropské unii. Stejnému tématu se věnoval i o dva roky později, v říjnu roku 2002. K tomuto tématu řekl:

"Též slyšíváme někdy o takové jakési všemoci Bruselu, bruselských aparátů, možná na tom něco je. Já se s tím setkávám začasté i v zemích členských a dokonce v těch zemích, které jsou členy od prvopočátku, tak se setkávám s takovou nejistotou, ani tak ne s nespokojeností s tím, že se určité kompetence a pravomoci přesouvají do centra EU, jako spíš s nejistotou, kdo to je, to centrum. Myslí se tím Evropská rada, Evropský parlament, Evropská komise, aparát Evropské komise, všechny ty výbory, podvýbory? Kdo to vlastně je ten Brusel? A z tohoto hlediska se mi zdá, že je naprosto legitimní a správné, abychom se účastnili debaty o institucionálním vývoji a institucionálních reformách EU."

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, připomínám pro naši paměť základní témata, poselství ze všech vystoupení prezidenta Václava Havla před poslanci samostatné České republiky. Všechna tato vystoupení jsou unikátní. Dokumentují, jaké byly základní stavební kameny politiky, kterou tvořil. Ukazují v co věřil, na čem trval, co považoval za nezbytné pro dobrý život v naší vlasti. Myslím, že v záplavě úvah minulých dní bylo důležité dát prostor právě zde, na zákonodárné půdě, myšlenkám Václava Havla, nikoli myšlenkám o Václavu Havlovi.

Naposledy ve funkci prezidenta republiky oslovil zákonodárce na počátku roku 2003: (ze zvukové nahrávky)

"Dámy a pánové, nejde vůbec o to, zda budeme zítra pochváleni nebo pohaněni v novinách či v průzkumech veřejného mínění. Do svých funkcí jsme přece nebyli - já kdysi a nedávno vy všichni - zvoleni proto, abychom se všem neustále líbili. Byli jsme do nich zvoleni v naději, že budeme dělat to, co je podle našich vědomostí a podle našeho upřímného přesvědčení v dlouhodobém zájmu lidského společenství jako celku, co je v zájmu svobody, bezpečnosti a důstojnosti nás všech, co je v zájmu našeho života v míru a prosperitě. Vážení přítomní, děkuji vám za pozornost a přeji vám všechno dobré."

Vážený pane prezidente Václave Havle, děkujeme vám.

Miroslava Němcová, předsedkyně Sněmovny