Liebermann zcela odmítá dohodu s Palestinci a požaduje, aby v Izraeli žili jen občané loajální státu. Nově navrhuje, aby se Izrael vzdal části svého území, které obývají Arabové, výměnou za přičlenění židovských osad na Západním břehu Jordánu.

Lieberman, který pracoval v Kišiněvě jako vyhazovač v nočním podniku, se do Izraele odstěhoval v roce 1978. Na tamní Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě studoval mezinárodní vztahy. Už jako student byl členem mládežnické organizace pravicového bloku Likud.

Od roku 1988 do roku 1999 byl poradcem Benjamina Netanjahua, a to i v dobách, kdy Netanjahu stál v čele Likudu a zastával post premiéra.

V lednu 1999 založil krajně pravicovou stranu ruských imigrantů Izrael je náš domov. V témže roce za ni byl zvolen do Knesetu.

V roce 2001 se stal ministrem národní infrastruktury ve vládě velké koalice Ariela Šarona. Kabinet opustil v roce 2002 kvůli rozhodnutí Šarona začít s 
Palestinci vyjednávat o příměří bez původně požadovaného sedmidenního klidu zbraní a kvůli zrušení blokády palestinského předáka Jásira Arafata v Ramalláhu.

Od roku 2003 byl v druhé vládě Ariela Šarona ministrem dopravy. Z postu ho odvolal Šaron kvůli jeho nesouhlasu s plánem na stažení židovských osadníků z pásma Gazy.

V poslední koaliční vládě Ehuda Olmerta zastával od roku 2006 do roku 2008 post ministra pro strategické záležitosti.

Liebermanovi aktuálně hrozí trestní stíhání. Je obviněn z podvodu a praní peněz v kyperských bankách přes účty zřízené na jméno jeho dcery Michal. Liebermanovi příznivci tvrdí, že jde o politicky motivované stíhání.