Článek
1) Nález Ústavního soudu je - jak jsme mohli vidět a slyšet – obšírný, a proto musí být teprve studován. Je však zjevné, že byl napsán dávno před včerejším jednáním.
2) Přesto je evidentní, že Ústavní soud vystoupením soudce zpravodaje Güttlera jednání o souladu Lisabonské smlouvy s Ústavou České republiky přesunul – k mému velkému překvapení – z roviny právní do roviny politické. Vykládat laicky a zcela subjektivním (navíc koncepčně chybným) způsobem „integraci a globalizaci“ a mluvit o „integrující se evropské civilizaci“ nebo o „eurokonformním výkladu“ různých právních norem je v kontextu úkolu, který Ústavní soud měl, téměř neuvěřitelné. To otevírá cestu k vážné politické debatě v následujícím období.
3) Musím s politováním konstatovat, že se Ústavní soud v odůvodnění svého nálezu s mými právními argumenty náležitě nevypořádal. Očekávám, že nějaká skupina poslanců či senátorů tyto argumenty znovu vznese. Ale hlavně očekávám, že vznese argumenty další, nejenom ty mé a nejenom původní senátní.
4) Velmi pozitivní bylo to, že jednání Ústavního soudu probíhalo veřejně a že byla vlastně touto formou u nás zahájena veřejná diskuze na toto téma. Vyzývám vládu, aby o tomto tématu, dříve než bude projednáváno v obou komorách Parlamentu zahájila s veřejností seriózní diskuzi.
5) V každém případě teď nastává chvíle obrovské odpovědnosti těch, kteří budou hrát rozhodující roli v dalších fázích ratifikačního procesu. Tíhu rozhodování musí vzít s ohledem na minulost i budoucnost na sebe a vypořádat se s ní.