Článek
Vážené paní učitelky, vážení páni učitelé, milé žákyně a milí žáci,
rád bych vás při této tradiční příležitosti přivítal v novém školním roce. Nevím, kolik vás dohromady je, kdo mě v tuto chvíli posloucháte. Někteří z vás se možná už nemohou dočkat, až tento můj projev skončí. Pak totiž teprve začne vyučování.
Těší se na ně určitě hlavně ti nejmenší z vás. Viďte, prvňáčci? Jste zvědaví, co se v té škole vlastně bude dít. Možná máte i trochu strach, ale ten brzy přejde. Najdete nové kamarády a kamarádky a také se dozvíte spoustu nového o světě kolem sebe. Něco vás bude bavit víc, něco méně. Něco vám půjde samo a nad jinými věcmi si budete muset trochu lámat hlavu. Nejdůležitější ale je, abyste do školy chodili rádi. Protože pak se vám všechno bude dařit mnohem lépe.
Starší žákyně a žáci z vyšších ročníků to už vědí. Čím déle do školy chodí, tím lépe ji znají. Atmosféra každé školy je jiná, a to je dobře. Některé aspekty by však měly být společné všem. Pedagogický sbor má vytvářet otevřené a tvůrčí prostředí, které vás, žákyně a žáky, bude vybízet k aktivitě, odpovědnosti a samostatnému myšlení. Ale taková zdravá atmosféra vyžaduje něco i od vás. Říká se tomu respekt, nebo, chcete-li, úcta. Nejsem tak starý, abych se nedokázal upamatovat, jak se člověk cítí a co prožívá, když je ve vašem věku.
Učitelka nebo učitel ale ke své práci potřebují, abyste jim věnovali patřičnou pozornost. A je velký rozdíl mezi chvályhodnou snahou vyjádřit vlastní názor a vyslovenou drzostí. Není žádné hrdinství provokovat, natáčet si vyučujícího na mobil a pak se ho snažit zesměšnit na internetu. A je zbabělost napadat slabší spolužáky nebo dokonce mladší děti. Nejdůležitější totiž opravdu je, abyste do školy chodili rádi. Pokud je však pro některé z vás tou radostí snaha škodit a ubližovat druhým, měla by mít škola v záloze obranný mechanismus, díky němuž vás smích přejde.
To všechno se jistě týká jen malé části z vás, ale nesmí se na to zapomínat. Neboť, abych citoval velkého pedagoga a vychovatele, dlouhá léta neprávem opomíjeného Přemysla Pittera, „V dnešní mládeži vyrůstají lidé, kteří zítra budou tvořit dějiny.“ Letošní rok je navíc rokem výročí. Osmička na konci letopočtu hrála v českých dějinách nezřídka přelomovou úlohu. Stačí si vybavit naši historii ve 20. století, které by se mimochodem v hodinách dějepisu měla věnovat zvýšená pozornost.
V roce 1918, tedy před 90 lety, vznikla samostatná Československá republika. Po dvacet let byla její hlavní nosnou ideou Masarykova koncepce humanitní demokracie. V té hrálo vzdělání zcela nepostradatelnou úlohu a první republika se také pyšnila nulovou negramotností, což tenkrát nebyla v Evropě zdaleka samozřejmost.
Zmiňovaný Přemysl Pitter představuje svou činností vynikající příklad naplňování Masarykových představ v praxi. „Útulek mládeže“ (jak se tehdy říkalo), který vznikl na pražském Žižkově před 75 lety, se spolu s dalšími zařízeními, jež Pitter založil, stal postupně místem, kde byly v těžkých dobách vychovávány děti bez ohledu na svůj původ. Pitter totiž za „naše“ nepokládal jen ty děti, jejichž rodnou řečí byla čeština, ale všechny, které byly součástí „našeho společenství“, naší republiky. Proto se u něj mohly sejít spolu s Čechy také židovské a německé děti. Pitter je vychovával společně, pod jednou střechou. A pokud se tzv. Pitterovy děti něčemu naučily skutečně dokonale, pak to byla tolerance.
Tu potřebujeme i dnes. Toleranci vůči odlišným, porozumění pro ty, kteří jsou zdánlivě jiní než my, ale v podstatě stejní. Žijí totiž tady, v České republice, i když s rodiči mluví jiným jazykem než s kamarády o přestávce. Dost možná jsou takoví kluci a holky i ve vaší škole, nebo dokonce ve vaší třídě. Chci je touto cestou pozdravit. A nebudu jim přát, aby se „u nás“ cítili jako doma. Není žádné „u nás“, protože oni už tady doma jsou.
Vážené paní učitelky, vážení páni učitelé, dovolte mi, abych na závěr oslovil přímo také vás. Jste ústředními postavami vzdělávání a s Vašimi schopnostmi, odhodláním a trpělivostí stojí a padá úspěch vaší školy. Jsem si toho vědom a zlepšování podmínek pro vaši náročnou a důležitou práci vnímám jako svůj prvořadý úkol.
Přeji vám i vašim žákyním a žákům úspěšný školní rok 2008/2009.