Zdá se, že Husajn nevěřil, že USA Irák v březnu 2003 skutečně napadnou, jakkoliv byly skutečné záminky pro vpád sporné. Americká invazní operace trvala 44 dní. Husajn byl o pár měsíců později zadržen, souzen a koncem roku 2006 popraven.

Právě americká Ústřední zpravodajská služba (CIA) měla přitom dopomoci Husajnově straně Baas ke svržení prezidenta Abdula Rahmána Árifa v roce 1968. Husajn hrál v převratu klíčovou roli a v následujících letech byl silou udržující nemocného prezidenta Ahmada Hasana Bakra u moci.

Než se stal v roce 1979 sám hlavou státu, inicioval znárodnění Irácké petrolejářské společnosti, kterou odejmul západnímu vlastníkovi, a vybudoval pevný policejně represivní aparát. Země vydělávala na ropě, jejíž ceny vyletěly po krizi z roku 1973 nahoru.

Husajn na cestě do prezidentského úřadu
28.4. 1937narozen v městě Avja poblíž Tikrítu, rodiče chudí farmáři
1956vstup do socialistické strany Baas
1959účast na atentátu na iráckého premiéra Kassima, zraněn, emigrace - pobyt v Sýrii a Egyptě
25.2. 1960v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti
únor 1963návrat do Iráku
prosinec 1963zvolen do vedení strany Baas
červenec 1968v povstání strana Baas získala moc, Husajn vicepremiérem
1979svrhl vůdce Bakra a prohlásil se prezidentem

Cukr a bič

Husajnovi se čistkami a zvyšováním životního standardu načas podařilo potlačit třenice mezi různými sociálními, etnickými, náboženskými a ekonomickými skupinami. Modernizace zahájená v sedmdesátých letech, během nichž mohl Irák zaměstnat i statisíce zahraničních dělníků, pokračovala. Husajnův režim ke zděšení islámských konzervativců téměř úplně upustil od tradičního práva šaría a zlepšil postavení žen.

Přesto si prezident šíity ani Kurdy na svou stranu nenaklonil a dál se musel spoléhat na menšinovou podporu dělnických a zemědělských vrstev a sunnitů ze středních tříd. Kurdská opozice k baasistickému panarabismu se neměnila, šíité se zase zhlédli v roce 1979 v íránské islámské revoluci.

Prezident nabízel v kombinaci nacionalismu a panarabismu vizi sjednoceného arabského světa vedeného Irákem. Pro ty, kteří nevyužili Husajnových výhodných nabídek, měl v záloze tajná paramilitaristická komanda, mučírny a popravčí čety.

Hegemonii ohrožuje nástup Íránu

Irák zároveň nabral víc prozápadní kurz, přízeň mu po ropné krizi projevovala zejména Francie. Rozkol s Íránem byl ještě v roce 1975 odvrácen dohodou, která se mimo jiné zakládala na ústupcích Bagdádu v při ohledně pohraničních území. Írán na čas upustil od podpory Kurdů. O čtyři roky později navíc stanul Husajn v čele arabské opozice proti dohodám Egypta s Izraelem v Camp Davidu.

Počátkem osmdesátých let Irák za pomoci Francouzů urychlil nukleární program. První jaderný reaktor Osirak však zničil v červnu 1981 izraelský nálet.

Vybombardovaný jaderný komplex v Osiraku.:. Vybombardovaný jaderný komplex v Osiraku.foto: Profimedia

Další ohrožení představoval ajatoláh Chomejní a islámská revoluce, která ho vynesla do čela státu. Chomejního radikální islám byl v opozici k sekularismu Husajnova režimu. Oba muži se neměli v oblibě už dřív. Chomejní žil mezi lety 1964 a 1978 v exilu v iráckém Nadžáfu, šíitském městě, odkud šířil myšlenky tradičního náboženství a práva. Byl to Husajn, kdo ho vydal zpět do Íránu.

Kolaps po válce s Teheránem

Íránsko-irácké válce předcházely teritoriální spory. Husajnův útok podporoval Západ, umírněné arabské státy i Sovětský svaz, všechny strany se obávaly expanze radikálního islámu, který představoval íránský režim.

1982masakr asi 148 šíitů ve městečku Dudžail
1987 - 88chemická likvidace Kurdů žijících na severu Iráku
1980 - 88irácko-íránská válka, která si vyžádala milión obětí
17.3. 1988chemické bombardování kurdského městečka Halabdža, zemřelo na 5000 lidí

Většina světa tak byla ochotna Husajnovi tolerovat vývoj jaderného arzenálu a chemické útoky nejen proti Íráncům, ale i vlastním Kurdům. Plynový útok v Halabdži v březnu 1988 nepřežilo 5000 lidí.

Íránská armáda se během konfliktu ukázala být schopnější. Teherán však odmítal mír až do roku 1988. Ve válce zahynul milión lidí a další statisíce se zranily. Ekonomiky obou států byly v ruinách. Husajn, který již dlužil za válečnou pomoc, si půjčil na opravu infrastruktury a apeloval na bohaté státy regionu, aby mu dluh odpustily. Jeho země přece válkou hájila i jejich zájmy.

Ve válce zahynul jeden milion lidí.:. Ve válce zahynul jeden milion lidí.foto: Profimedia

Sousední Kuvajt, jenž iráčtí nacionalisté považovali za své historické území a jemuž Husajnův režim dlužil na 30 miliard dolarů, to odmítl a byl také proti navrhovanému navýšení cen ropy a snížení produkce.

Invaze do Kuvajtu a operace Pouštní bouře

Historické spory o některá ložiska byly 2. srpna 1990 formální záminkou k invazi do Kuvajtu. Spojené státy, které během 80. let poskytly Iráku zhruba 40 miliard dolarů, rozvázaly s Husajnem spojenectví, a to i přesto, že Kuvajt měl blízko k Moskvě a stavěl se nepřátelsky k Jeruzalému.

Poté, co Husajn neuposlechl výzvy OSN ke stažení z Kuvajtu, vytlačila koaliční vojska USA a OSN jeho oddíly v únoru 1991 a okupovala jižní Irák. Iráčané neměli proti početným a mnohem lépe vybaveným převážně americkým a britským jednotkám šanci.

Zejména noční záběry naváděných raket a přesunů jednotek v režii Pentagonu mohly v přímém přenosu sledovat v televizi milióny diváků po celém světě. Husajn se pomstil zapálením kuvajtských ropných plošin a ostřelováním spojeneckých základen v Saúdské Arábii.

2.8. 1990irácká invaze do Kuvajtu
leden - březen 1991válka v Perském zálivu
2.8. 1990Irák obsadil Kuvajt, počátek roku 1991 zemi osvobodili spojenci v čele s USA
15.10. 2002Husajn v referendu znovu zvolen prezidentem země na dalších sedm let
27.11. 2002poprvé od roku 1998 mohli zbrojní inspektoři přijet do Iráku

Součástí mírové dohody byl souhlas Iráku, že se zbaví chemických a biologických zbraní a pustí do země zbrojní inspektory OSN. Do splnění závazků měly platit ekonomické sankce.

Husajn - devótní muslim

Husajna rétorika se změnila v protiamerickou a protiimperialistickou. Vůdce změnil stanovisko a prezentoval se jako pravověrný muslim, přičemž znovu zavedl platnost tradičních právních norem a na státní vlajku dal připsat „Allahu Akbar“, tedy bůh je velký (odstranění nápisu odhlasoval irácký parlament v lednu 2008).

Dál platily ekonomické sankce, které byly zmírněny programem OSN Ropa za potraviny, jenž umožňoval Iráku prodej omezeného množství ropy za jídlo a léky. Projekt poznamenal korupční skandál, do něhož byli zapleteni i pracovníci OSN.

 foto: Reuters/Faleh Kheiber/File

Zbrojní inspektory Irák střídavě přijímal a vypovídal. Američané s Brity občas vojensky zaútočili, jako v případě operace Desert Fox (Pouštní liška) v roce 1998. Represe režimu proti domácí opozici se zpřísňovaly.

USA hledají teroristy a vyvážejí demokracii

Letecké útoky na USA z 11. září 2001 změnily ve Spojených státech politické klima. Američané, vedení neokonzervativcem Georgem Bushem mladším, zaútočili na Afghánistán a na Irák zaměřili víc pozornosti.

20.3. 2003začátek americko-britské invaze do Iráku
9.4. 2003spojenci ovládli Bagdád, konec Saddámova režimu
13.12. 2003Husajn zadržen ve sklepě jedné farmy ve vesnici Daúr jižně od Tikrítu
1.7. 2004Husajn obviněn z genocidy, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti v sedmi bodech
5.11. 2006irácký tribunál v Bagdádu odsoudil Husajna k trestu smrti oběšením za podíl na masakru šíitů v Dudžailu v roce 1982
26.12. 2006odvolací soud trest potvrdil
30.12. 2006Saddám Husajn popraven

Washington obvinil Husajna z genocidy Kurdů, držení zbraní hromadného ničení a napojení na síť mezinárodního terorismu. Invazi do Iráku zahájil v březnu 2003 i přes nesouhlas OSN. Zbraně hromadného ničení se v Iráku nenašly a nepotvrdilo se ani Husajnovo napojení na teroristy z Al-Kajdy.

Husajnovi se podařilo několik měsíců po pádu Bagdádu před spojenci prchat. Americký správce v Iráku Paul Bremer oznámil Husajnovo zadržení 14. prosince 2003. Diktátora údajně chytili u jeho rodného Tikrítu.

Dopadení Saddáma Husajna bylo jedním z úspěchů války v Iráku.:. Dopadení Saddáma Husajna bylo jedním z úspěchů války v Iráku.foto: ČTK/AP

  

Odsouzení a poprava

V polovině následujícího roku byl Husajn obviněn z genocidy, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti v sedmi bodech. Nakonec byl o dva roky později odsouzen k trestu smrti hlavně za podíl na masakru 148 šíitů v Dudžailu v roce 1982.

Saddámovi právníci zpochybňovali pravomoci tribunálu, odvolávali se na to, že Husajn je stále iráckým prezidentem. Několik z nich se stalo terčem atentátníků. Během procesu musel být navíc vyměněn předsedající soudce.

Saddám Husajn:. Saddám Husajn během procesu.foto: Archiv Práva

Poté, co trest smrti potvrdil odvolací soud, byl Saddám Husajn 30. prosince 2006 pověšen. Podle některých zpráv mu dal oprátku kolem krku jeho rival, šíitský vůdce Muktada Sadr. Popravu provázely nedůstojné výkřiky přítomných, což vyplynulo z videozáznamu, který tajně pořídil jeden z iráckých představitelů mobilním telefonem. Na internet se pak dostalo ještě video s mrtvým tělem diktátora v márnici.

V Iráku se šestým rokem po americké invazi dál denně bojuje.