Hlavní obsah

PROFIL: Vladimir Žirinovskij

Vladimir Volfovič Žirinovskij je jedním ze symbolů ruského nacionalismu. Jako předseda Liberálnědemokratické strany Ruska kandidoval již v prvních prezidentských volbách v roce 1991. Je známý populistickými a xenofobními výroky, stejně jako agresivním chováním vůči svým oponentům či žurnalistům.

Foto: Reuters

Vladimir Žirinovskij, předseda Liberálnědemokratické strany Ruska.

Článek

Žirinovskij se narodil v Alma-Atě v rodině právníka 27. dubna 1946. V roce 1970 absolvoval Institut asijských a afrických zemí Moskevské státní univerzity a následně večerně navštěvoval právnickou fakultu Moskevské státní univerzity a fakultu mezinárodních vztahů Univerzity marxismu-leninismu. Pracoval jako právník. Roku 1983 požádal o vystěhování do Izraele, pozvání však nakonec nevyužil.

Žirinovskij se narodil v Alma-Atě v rodině právníka 27. dubna 1946. V roce 1970 absolvoval Institut asijských a afrických zemí Moskevské státní univerzity a následně večerně navštěvoval právnickou fakultu Moskevské státní univerzity a fakultu mezinárodních vztahů Univerzity marxismu-leninismu. Pracoval jako právník. Roku 1983 požádal o vystěhování do Izraele, pozvání však nakonec nevyužil.

Do politického života vstoupil v roce 1988. Rok poté založil Liberálnědemokratickou stranu Ruska. V březnu roku 1990 se stal jejím předsedou, jímž je dosud. Od roku 1993 je též poslancem Státní dumy. 

V roce 2004 se Žirinovskij rozhodl nekandidovat v prezidentských volbách proti současné hlavě státu, Vladimiru Putinovi. V předešlých prezidentských volbách (1991, 1996, 2000) získal mezi třemi až sedmi procenty hlasů.

V roce 2004 se Žirinovskij rozhodl nekandidovat v prezidentských volbách proti současné hlavě státu, Vladimiru Putinovi. V předešlých prezidentských volbách (1991, 1996, 2000) získal mezi třemi až sedmi procenty hlasů.

Opakovaně se nevybíravě vyjadřoval o Židech, přistěhovalcích či menšinách. Na zasedání Parlamentního shromáždění Rady Evropy v roce 1994 vyzval ruské vedení, aby dalo bombardovat vojenské základny NATO v Itálii jako odvetný krok za letecký útok NATO na pozice bosenských Srbů u města Goražde. Sympatizoval i s někdejším iráckým prezidentem Saddámem Husajnem.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám