Vážený pane prezidente, vážený pane předsedo Senátu, vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážené paní senátorky a páni senátoři, vážené paní poslankyně a páni poslanci, vážená paní Bobošíková, vážení hosté,

když jsem vyhlásil svou kandidaturu na úřad prezidenta, mnozí mě přesvědčovali, že nemám šanci. Když jsem namítal, že David v boji s Goliášem také neházel prak do žita, lidé se jen zdvořile usmívali. Mé přesvědčení do souboje jít, pramenilo z pocitu, že jak mé názory, tak i můj postoj k veřejnému životu, můj náhled na situaci naší země i můj přístup k prezidentské funkci odpovídají postojům a názorům mnoha našich spoluobčanů.

Dnes mám tu čest před Vámi stát znovu, neboť první volba skončila patem. Děkuji vám, kteří jste se s mou vizí ztotožnili, děkuji všem občanům, kteří mi vyjadřují podporu.

Jak jsem řekl minulý týden: prezident má mít své téma a svůj styl.
Své téma jsem shrnul do obrazu „Česká republika bez bariér". Ano, chci jako prezident pomáhat bourání bariér v našich myslích a v způsobech chování; bourání bariér, které dělí naši společnost.

Jen bych po zkušenosti z uplynulých dní rád doplnil, že bourat bariéry neznamená bourat veškeré meze. Naopak musíme stavět hráze populismu, vulgaritě, nečistým metodám.

Svůj styl jsem pojmenoval slovy „dialog", „otevřenost" a dodržování daného slova. Rád bych ještě jednou shrnul, jakým chci být prezidentem. Rád bych vysvětlil, proč se domnívám, že má kandidatura je atraktivní pro každého z Vás.

Před týdnem jsem Vám nabídl společný projekt: vrátit politice úctu v očích občanů, vrátit lidem víru ve smysl politiky.

Jste dnes v nelehké situaci a kladete si řadu otázek: jak nejlépe volit ku prospěchu republiky? Jak nejlépe volit ku prospěchu své strany? Jak nejlépe volit, abych jste se mohli podívat do očí své rodině, svým blízkým, svým voličům? Věřím, že dnešní volbou můžeme vykročit na společnou cestu, která vrátí do české politiky státnického ducha - a tím i důvěru lidí.

Proč tedy svým hlasem pro mne prospějete republice?

Svým hlasem dáte nový impuls. Dokážete, že politická scéna se vyvíjí, mění, přizpůsobuje novým výzvám. Budu prezidentem, který se s novou energií vrhá do nových výzev. Budu prezidentem, který využívá svých mezinárodních zkušeností v zájmu země.

Budu prezidentem, který nevnímá svůj úřad jako odměnu za zásluhy, ale jako závazek k tomu, aby co nejvíce prospěl budoucnosti svého národa.
Budu prezidentem, který nebojuje ani s parlamentem, ani s vládou, ani s mocí soudní.

Buďme konkrétní: budu ctít Poslaneckou sněmovnu a Senát, a byť to ústava nežádá, budu se zajímat o názory kompetentních výborů obou komor při nominacích členů bankovní rady České národní banky.

Budu ctít Senát a při svých nominacích ústavních soudců nebudu Senátu vnucovat své kandidáty, ale budu již ve svém výběru zohledňovat názor senátorek a senátorů.
Budu ctít vládu, ať v ní bude kdokoli; v oblasti zahraniční politiky, kterou, jak už jsem řekl, musí mít republika jen jednu, budu prezidentem, který vládě pomáhá prosazovat její priority.

Budu ctít moc soudní: pokud by se mi stalo, že Ústavní soud rozhodne pro mne nepříznivě, jeho rozhodnutí nebudu zpochybňovat.

To vše považuji za velmi důležité s ohledem na naše blížící se předsednictví Evropské unie. To bude velká zkouška naší schopnosti se dohodnout a sjednotit.

Proč svým hlasem pro mne prospějete své straně? Protože každá politická strana má zájem na tom, aby na Pražském hradě byl prezident, který je férovým partnerem všech. Prezident, který takzvaně píská na rovinu.

Nebudu jakkoli ovlivňovat předvolební soutěž stran. Budu hájit základní demokratické principy, slušnost a smysl pro míru v politickém střetu. Budu podporovat dialog - politickým stranám tak budu napomáhat hledat styčné plochy a kompromisy, což prospěje nejen státu, ale také pověsti politických stran a politiků.
Poslední týden opět ukázal, jak je dialog mezi stranami složitý. Já si z této zkušenosti beru především ještě silnější přesvědčení, že právě dialog je to, co česká politika potřebuje nejvíce. Věřím, že jsem kandidátem, který sjednocuje, který sám o sobě nevyvolává vášně, který je schopen otevřeně a slušně jednat s kýmkoli z Vás.

Zůstává ještě poslední otázka - jak nejlépe volit, abyste se mohli podívat do očí své rodině, svým blízkým a svým voličům. Zde mohu říci jen jediné: volte dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Volte dle svého osobního srovnání kvalit kandidátů, kteří před Vámi stojí.

Jak jsem řekl, nabízím vám společný projekt: obnovit důvěru občanů v politiku.
Souvisí s tím i mé silné přání, aby si za pět let prezidenta občané zvolili sami. To si přeje jistě mnoho z nás a o to se budu zasazovat.

Před týdnem jsem Vám řekl, že ve svém výkonu úřadu prezidenta se nebudu zaměřovat na svoji vlastní popularitu. Bylo by totiž jednoduché se dnes svézt na vlně znechucení občanů a populisticky se připojit ke kritice naší politické kultury, které jsou dnešní média plná. To není můj styl.

Jako prezident budu občanům připomínat a trpělivě vysvětlovat, že politický boj bývá často malicherný, plný procedurálních kliček i emocí - to je normální, u nás i ve světě. To je paradox parlamentní demokracie: lidem se na ní mnoho věcí nelíbí, ale, jak říkal Churchill, je to stále ten nejméně špatný systém. Před více než sto lety, Bismarck poukázal na to, že "se zákony je to podobné jako s párky, je lepší když nevidíme, jak se dělají."

Aby takové vysvětlování mělo váhu, prezident musí také umět dát jasně najevo, když kdokoli překročí přijatelné meze. Chci zde říci všem z Vás, kteří byli vystaveni jakémukoli nepřípustnému nátlaku či zastrašování, že tyto metody jednoznačně odsuzuji, ať je používá kdokoli. Skutečnost, že v posledních dnech k takovým věcem docházelo, vrhá ovšem nové světlo na Vaše rozhodování o tom, jakým způsobem volit. Voliči budu těžko chápat, proč by v této atmosféře zákonodárci měli vytvářet prostor pro náhlou změnu svého názoru, aniž by ji museli před občany obhájit.
Jsem přesvědčen, že kdyby prezident z autority své funkce razantně odsoudil každou vulgaritu, každý hrubý politický faul, politická scéna by vypadala jinak- a i emocionálně vypjatý střet o volbu prezidenta by probíhal slušněji a věcněji. Politická kultura neprochází zázračně mimo prezidenta, on je jejím spolutvůrcem - a její stav vypovídá také o něm. Domnívám se totiž, že i atmosféra volebního boje je vizitkou kandidáta, který svůj úřad obhajuje.

Můžu vám slíbit, že půjdu příkladem v korektnosti a slušnosti.

Ano, chci být prezidentem sjednocujícím, nikoli polarizujícím. Těší mě, že mě i tentokrát navrhli senátoři ze čtyř různých klubů, i přes jejich názorové, politické, osobnostní rozdíly. To také o něčem vypovídá.

Možná čekáte, že na závěr řeknu něco o 15. únoru v dějinách lidstva - nabízelo se jedno slavné narození a jedno slavné úmrtí ...

Já chci ale dnes více než kdy jindy mluvit o budoucnosti České republiky.

Pokud mi dnes, 15. února dáte svou důvěru...
Přál bych si, abych 15. února 2009 mohl jako prezident České republiky mluvit s hrdostí o tom, jak získáváme respekt mezi členy Evropské unie díky úspěchu našeho předsednictví.

Přál bych si, abych 15. února 2010 mohl mluvit o tom, že atmosféra na politické scéně dává tušit, že nadcházející kampaň do parlamentních voleb bude korektní a věcná.

Přál bych si, abych 15. února 2011 mohl mluvit o tom, že jsou optimálně nastaveny hlavní dlouhodobé reformy, poté, co proběhla ostrá, ale věcná debata mezi stranami.

Přál bych si, abych 15. února 2012 mohl blahopřát politické reprezentaci k tomu, že důvěra v politiku se vrátila k hodnotám, které známe z těch nejlépe fungujících demokracií.

A nakonec bych si přál, abych 15. února 2013 mohl politické reprezentaci a občanům říci, že jsme ušli kus cesty v našem společném projektu „Česká republika bez bariér".

Děkuji vám za pozornost.