Vážení páni předsedové, vážené senátorky a poslankyně, vážení senátoři a poslanci, vážení členové vlády,

dovolte mi, abych své dnešní vystoupení zahájil poděkováním těm z vás, kteří jste mi před týdnem dali svůj hlas, a abych poděkoval všem, kteří se minulý pátek a sobotu snažili zachovávat důstojnost prezidentské volby. Ta je hodnotou sama o sobě.

Považuji to sice za prazvláštní výsadu, ale v této chvíli pronáším již svůj pátý kandidátský projev. Ověřil jsem si, že od zrodu našeho novodobého státu tento úkol či příležitost či poctu ještě nikdo neměl.

Může to být výrazem toho, že v zemi chybí zcela nesporná prezidentská autorita. Může to ale být výrazem i toho, že u nás nastala velmi silná polarizace a nekooperativnost politického života a že je v tomto smyslu prezidentská volba jen onou pověstnou špičkou ledovce, na kterou je až příliš dobře vidět. Když - už od roku 1850 (nikoli až v posledních letech) na zeměkouli - tají některé ledovce snad roztaje i tento. Přál bych si to. Věřím, že by si to přála i celá česká veřejnost.

Aby nebylo mýlky, přál bych si, když už jsem hovořil o ledovcích, nikoli tiché, skoro nepozorované rozpouštění dnešní mimořádné éry autentické svobody a demokracie a s nimi spojené možnosti, či dokonce pravděpodobnosti opakování těsných volebních výsledků a složitého vytváření vládních koalic, ale přál bych si skutečně demokratickou a důstojnou prezidentskou volbu. Kolik minulý týden přinesl demagogie, nepravd, urážek a dalších nehezkých věcí, se už z povědomí občanů naší země vymazat asi nedá. Přál bych si, aby po skončení dnešní volby byli její účastníci schopni podívat se sobě navzájem do očí. Toho, po minulém pátku a sobotě, někteří bohužel schopni nebyli.

Před týdnem jsem se ve svém projevu snažil bilancovat svou práci v roli prezidenta republiky, nabídl jsem své zkušenosti a svou celoživotní lásku k naší zemi a požádal jsem vás o podporu pro svou kandidaturu. Opakovat stejné argumenty dnes nebudu.

V dubnu mám být hlavním řečníkem na vzpomínkovém shromáždění u hrobu amerického prezidenta Abrahama Lincolna ve městě Springfield ve státě Illinois, které se každoročně koná v den výročí jeho smrti. S touto motivací jsem studoval jeho různé texty a našel jsem i projev, který přednesl v roce 1865, tedy při kandidatuře do svého druhého volebního období. Dovolte mi ocitovat malý úryvek z úvodu: "v tomto svém druhém vystoupení při této příležitosti mám méně důvodů pro dlouhý projev, než to bylo v případě prvním. Po uplynutí čtyř let ve funkci, v nichž ode mne byly vyžadovány veřejné deklarace ke každému tématu našeho zájmu, zůstává málo, co mohu nyní prezentovat". Mám dnes velmi obdobný pocit.

Některými z vás jsem byl před týdnem označen za člověka zastávajícího extrémní či okrajové názory a za muže včerejška. K tomu pár zásadních slov, která jsem možná ještě neřekl, říci musím.

Vážení volitelé,

pokud toužíte po takovém zítřku, ve kterém je kontrolováno vaše svobodné hlasování a je zastrašován každý, kdo se opováží projevit svůj vlastní názor, pak jsem určitě mužem včerejška. Pokud se cítíte dobře v atmosféře nepřátelství, konfliktu, osočování a zesměšňování, nemohu být váš kandidát, protože jsem se v celé své politické kariéře snažil o férové politické soutěžení a hledání konsenzu a vždy jsem odmítal hrubosti a urážky.

Pokud nechcete dbát tisíciletých tradic naší civilizace, jejich křesťanských hodnot, důrazy na klasickou rodinu a úctu ke každému lidskému životu, nevolte mne, neboť já tyto hodnoty ctím. Chcete-li žít v budoucnosti stvořené z módních vln, kdy bude zakázáno kouřit, ale drogy budou tolerovány, kdy bude manželství institutem na vyhynutí a na radnice budou chodit jen páry k registraci, kdy staré a nemocné budeme milosrdně zbavovat života, kdy nám bude předepisováno, co máme jíst, pít a jak smíme mluvit, pak toto není můj program. Toto není má představa budoucnosti.

Vážení volitelé,

pokud toužíte po zítřku, ve kterém Česká republika nemá hájit své vlastní zájmy, ale má se pasivně podřizovat vůli úředníků těch či oněch mezinárodních institucí, pak jsem mužem včerejška též. Pokud cítíte českou korunu jako takový přežitek minulosti, že se jí chcete co nejrychleji zbavit, vyberte si z ostatních kandidátů, neboť já budu podporovat existenci naší vlastní měny tak dlouho, dokud to pro občany České republiky bude výhodné. Chcete-li žít v budoucnosti, v níž budeme bez solidně podložených argumentů přijímat opatření, postihující nejen sociálně nejslabší skupiny našich spoluobčanů, ale zejména chudé země rozvojového světa ve zbrklém zápase proti možnému mírnému oteplování naší planety, pak radši včerejšek.

V tomto negativním vymezování se bych mohl pokračovat, ale byl jsem, jsem nyní a budu i v budoucnosti zásadně a vždy pro pozitivní postoje a pohledy na svět. Věnoval jsem posledních dvacet let, a většinu svých životních sil naší zemi. Dělal jsem to rád a z nejhlubšího přesvědčení. Bylo to - přes všechny těžkosti - období rozkvětu naší republiky. Rozkvětu nejen ekonomického. Došlo k prodloužení průměrné délky lidského života. Došlo ke zlepšení lékařské péče. Došlo k obrovskému zlepšení kvality ovzduší a vody v řekách. Jsme už úplně jinde, jen na to, co bylo předtím, nějak příliš rychle zapomínáme.

Věřím v Českou republiku. Věřím v lidi, kteří v ní žijí. Mám svou zemi rád a zůstanu zde aktivně pracovat, ať už dnešní volba dopadne jakkoli. Hlavně ale budu vždy usilovat o to, ať nám zůstane naše svoboda a naše národní soudržnost. Před pěti lety, protože shodou okolností má právě v těchto dnech výročí - při stejném projevu jsem citoval Aloise Rašína, dnes opět zvolím jeden jeho citát. Těsně před svou smrtí řekl památná slova: "budeme-li všichni držeti k sobě, udržíme republiku".

Pojďme touto cestou. Jedině tak zůstane Česká republika silná, nezávislá a bude dobrým místem pro život. Vidíte-li to podobně, dejte mi svůj hlas. Ať už to bude v tajné nebo veřejné volbě. Ta veřejná by paradoxně asi byla - ve světle nedávné zkušenosti - nespornější. Budu-li vámi zvolen, jsem rozhodnut maximálně přispět k tomu, aby se obnovila důvěra a schopnost spolupráce na naší politické scéně.

Děkuji vám za pozornost