ŘÁD BÍLÉHO LVA I. TŘÍDY

VOJENSKÁ SKUPINA

propůjčení:

genmjr. v.v. Josef Buršík

(28. 7. 1911-30. 6. 2000)
in memoriam

za zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost

Účastník bojů v jednotce L. Svobody u Kyjeva. Velel II. praporu 1. čs tankové brigády. Prodělal charkovskou, dněpro-kyjevskou, bělocerkevskou, karpatsko-dukelskou a ostravskou operaci. Byl vyznamenán druhým Čs. válečným křížem v roce 1939 a titulem Hrdina Sovětského svazu s právem nosit Zlatou hvězdu a Leninovým řádem. V listopadu 1949 byl zatčen a odsouzen na 14 let vězení. Byl několikrát hospitalizován ve vojenské nemocnici, odkud se mu v srpnu 1950 podařilo uprchnout. Poté žil s rodinou v Anglii, kde aktivně vystoupil proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy a na protest vrátil svá vysoká sovětská vyznamenání. V Anglii organizoval akce ve prospěch obnovy demokracie. V roce 1990 byl plně rehabilitován.

genmjr. v.v. Rudolf Pernický

(1. 7. 1915)

za zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost

Účastník II. zahraničního odboje ve Francii a Anglii. Od konce roku 1940 byl přidělen ke 2. oddělení exilového MNO v Londýně jako instruktor pro vysílání paraskupin do protektorátu. V prosinci roku 1944 velel výsadkové skupině, která se aktivně účastnila domácího odboje proti okupantům. V roce 1948 byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen k 20 letům těžkého žaláře a strávil 11 let v uranových dolech. Po roce 1989 byl rehabilitován a povýšen nejprve do hodnosti plukovníka v. v. a později generálmajora v. v.

ŘÁD T.G. MASARYKA I. TŘÍDY

propůjčení:

brigádní generál v.v. MUDr. Josef Hercz

(11. 8. 1917)

za zásluhy o stát v oblasti rozvoje demokracie, humanity a lidských práv

Z okupované vlasti uprchl v květnu 1940 a od roku 1941 působil v Alexandrii u Československého pěšího praporu 11 - Východního. Zúčastnil se bojů u Tobrúku, kde byl raněn. Bojoval v Libanonu, Sýrii a po převelení jednotky do Velké Britanie se stal velitelem průzkumného oddílu Čs. samostatné obrněné brigády. Účastnil se bojů u Dunkerque. Po válce dokončil studia medicíny a působil mj. jako primář v Nemocnici na Bulovce. V roce 1966 byl jmenován rytířem České lékařské společnosti. Je nositelem našich i zahraničních vojenských vyznamenání.

genmjr. v.v. Stanislav Hlučka

(19. 10. 1919)

za zásluhy o stát v oblasti rozvoje demokracie, humanity a lidských práv

Jako pilot byl od července 1940 členem RAF, bojovou činnost zahájil v květnu 1943. V únoru 1944 přešel k 1. čs. stíhacímu leteckému pluku v SSSR. V rámci poúnorových represí byl v roce 1949 odsouzen a vězněn 1 rok v táboře nucených prací. Poté se živil manuální prací. Po roce 1989 se aktivně podílel na rehabilitačním řízení letců protiprávně postižených komunistickým režimem. V roce 1990 se stal členem předsednictva Svazu letců, od r. 1992 je předsedou Sdružení zahraničních letců.

ŘÁD T.G.MASARYKA III. TŘÍDY

propůjčení:

P. Martin František Vích

(12. 6. 1921)

za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva

V roce 1949 byl vysvěcen a začal vykonávat kněžské povolání v Českých Budějovicích. 21. srpna 1953 byl přímo v kostele zatčen před zraky věřících. Ve vykonstruovaném procesu byl odsouzen na 10 let těžkého žaláře. V době jeho vazby v uranovém dole došlo k závalu a jeho těžkému zranění, jehož následky nese dodnes. Přesto dokázal zachránit život svému spoluvězni, evangelickému faráři. Zbylá léta vazby strávil ve věznicích Mírov a Valdice.

Teprve v roce 1967 byl páter Vích vzat opět do duchovní služby, sídlem jeho kněžského života se stala pošumavská Dobrš. Je členem Konfederace politických vězňů ve Strakonicích.

Za více než 30 let své pastorační a duchovní činnosti vykonal obrovský kus práce na všech farnostech, které spravoval. V českém Pošumaví je oslovován jako Otec či Táta Martin. Přes svůj vysoký věk a vážné zdravotní problémy vykonává svědomitě svůj úřad.

MEDAILE ZA HRDINSTVÍ

udělení:

Michal Velíšek

(28. 3. 1973-13. 9. 2005)
in memoriam

s nasazením vlastního života se zasloužil o záchranu lidského života

Střihač TV Nova, který se projevil jako statečný člověk, když se v parku na Karlově náměstí zastal napadené ženy, kterou ohrožoval střelnou zbraní v té době neznámý muž. Násilník neváhal zbraň obrátit proti panu Velíškovi a dvěma výstřely jej smrtelně zranil. Michal Velíšek zemřel ještě téže noci ve Všeobecné fakultní nemocnici.

Zanechal po sobě manželku a téměř roční dcerku.

MEDAILE ZA ZÁSLUHY I. STUPNĚ

udělení:

Jiří Šlitr

(15. 2. 1924-26. 12. 1969)
in memoriam

za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění

Jiří Šlitr byl vynikajícím všestranným umělcem.

Svou tvorbou zásadně ovlivnil moderní českou hudbu, divadlo i film, znám byl i jako výtvarník. Stal se jedním ze symbolů éry uvolnění 60. let v naší zemi.

Jiří Šlitr zemřel 26. prosince 1969, ale jeho písně a hry divadla Semafor, s nímž je jeho jméno nejvíce spojeno, stále žijí v paměti jeho současníků i dnešní mladé generace.

MEDAILE ZA ZÁSLUHY II. STUPNĚ

udělení:

Jaroslava Brychtová, akademická sochařka

(18. 7. 1924)

za zásluhy o stát v oblasti umění

Vystudovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, v ateliéru prof. K. Štipla a Akademii výtvarných umění v Praze, v ateliéru prof. J. Laudy.

Do roku 1984 pracovala jako výtvarná návrhářka v Železnobrodských sklárnách. Od r. 1954 spolupracovala se svým manželem Stanislavem Libenským (zemřel 2002). Od r. 1984 má soukromé studio v Železném Brodě.

Manželský a tvůrčí pár významně zasáhl do vývoje našeho i světového sklářského umění a získal uznání celého kulturního světa. K vrcholům jejich tvorby patří mnohadílná 20metrová kompozice Řeka života pro EXPO 1970 v Osace. Pracovali mimo jiné i na vitrážích pro kapli sv. Václava v chrámu sv. Víta v Praze. Jejich díla jsou zastoupena v muzeích, galeriích i soukromých sbírkách celého světa.

prof. RNDr. Helena Illnerová, DrSc.

(28. 12. 1937)

za zásluhy o stát v oblasti vědy

Je vynikající, světově uznávanou odbornicí v oblasti chronobiologie.

Po ukončení vysoké školy nastoupila do Fyziologického ústavu AV ČR a od té doby zde pracuje až dosud.

Je nejen vynikající vědeckou pracovnicí, ale během své dlouholeté pedagogické kariéry se podílela na výchově řady pre- i postgraduálních studentů. Je členkou vědeckých rad několika vysokých škol.

Za přínos pro vědu získala několik tuzemských i mezinárodních ocenění.

Jako členka Akademické rady i jako předsedkyně Akademie věd ČR (2001-2005) se výraznou měrou zasloužila o transformaci Akademie věd ČR v moderní vědeckou instituci.

Vladimír Jiránek

(6. 6. 1938)

za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění

Vystudoval filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor novinářství (1962). Jeho osobitě pointované kresby vycházely v řadě periodik - Mladý svět, Vesmír, Technický magazín, Lidové noviny - a staly se nedílnou součástí české žurnalistiky. Od roku 1993 kreslí zejména pro Mladou frontu Dnes. Známé jsou též jeho animované filmy (např. Automatik, Pivo přes ulici, Dobré jitro, Výlet, Hokej je hra, Zpráva o stavu civilizace), za které obdržel řadu cen na zahraničních festivalech. Za film "Co jsme udělali slepicím" získal v roce 1978 na mezinárodním filmovém festivalu v Západním Berlíně Zlatého medvěda.

To, co se redaktoři snaží sdělit v komentářích, on elegantně vyjádří v jediném obrázku. Dokáže spojit kresbu se slovem způsobem, jaký nemá v této zemi obdoby, a jeho karikatury lze považovat za svébytné psychologické portréty.

Stanislav Kolíbal

(11. 12. 1925)

za zásluhy o stát v oblasti umění

Představuje jednu z nejvýznamnějších osobností české kultury 20. století. Výtvarné umění začal studovat na pražské Uměleckoprůmyslové škole v ateliéru Antonína Strnadela a později studoval scénografii u prof. Františka Tröstera. Od roku 1954 byl zakládajícím členem uměleckého sdružení UB 12. Sochařské tvorbě se začal věnovat od poloviny 50. let výrazně abstrahovanými figurálními plastikami. Od počátku 60. let se jeho tvorba utvářela v realizacích nefigurativních sochařských nebo architektonicko-sochařských objektů. Zcela mimořádný je jeho podíl na formování stálých expozic Národní galerie v Praze. Za své dílo získal řadu mezinárodních ocenění a jeho dílo je součástí významných zahraničních sbírek.

prof. RNDr. Jaroslav Koutecký, DrSc.

(14. 10. 1922-10. 8. 2005)
in memoriam

za zásluhy o stát v oblasti vědy

Profesor Koutecký byl světově uznávaný průkopník kvantové chemie, nového oboru, který podstatně přispěl k integraci fyziky a chemie. V padesátých letech byl krátce vězněn. Po roce 1968 emigroval a působil na předních univerzitách v USA a později v západním Berlíně. Po listopadu 1989 se podílel na přestavbě vědeckých, výzkumných a vysokoškolských institucí. Byl iniciátorem založení grantových systémů a agentur, podílel se na tvorbě soustav hodnocení vědy, jejich výsledků a dopadů. Jako světově uznávaný vědec získal řadu ocenění, mj. nejvyšší vyznamenání Akademie věd ČR, zlatou medaili Karlovy univerzity aj.

Byl uvědomělým vlastencem, který věnoval největší starost a péči své vlasti, jejímu intelektuálnímu bohatství, její úrovni a vývoji její nejmladší vědecké generace.

Ing. Agr. Paul Millar, PhD.

(30. 4. 1933)

za zásluhy o stát v oblasti hospodářské, kultury a umění

Vystudoval na Vojenské lékařské akademii v Hradci Králové a na Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě v Brně. Od roku 1968 žije v Edinburghu ve Velké Britanii, kde se věnoval výzkumu v oblasti zemědělství a publikoval řadu vědeckých článků a zpráv.

V květnu roku 1999 byl jmenován Honorárním konzulem České republiky v Edinburghu s působností pro Skotsko a o čtyři roky později se stal generálním honorárním konzulem.

Jeho mimořádná aktivita v této čestné funkci ve prospěch zájmů České republiky podstatnou měrou přispívá k prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Skotskem.

Franz Olbert

(27. 7. 1935)

za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění

Franz Olbert působil v letech 1976-1999 jako generální sekretář katolické sekce německého sdružení Ackermann-Gemeinde (organizace katolíků z bývalého území Sudet).

Svou dlouholetou činností se v této funkci zasloužil o překonání tíživého historického dědictví česko-německých vztahů. Sdružení pod jeho vedením organizovalo finanční a materiální pomoc při obnově kulturních památek a školských zařízení. Iniciovalo a podporovalo řadu kulturně-vzdělávacích programů určených pro občany obou zemí.

Franz Olbert svým přístupem dokázal, že se česko-německé vztahy mohou rozvíjet bez podmínek a vzájemných nároků.

prof. MUDr. Mojmír Petráň

(28. 3. 1923)

za zásluhy o stát v oblasti vědy

Patří mezi nejvýznamnější české vědce a vynálezce. Vynálezem konfokálního mikroskopu s dvojitým řádkováním přispěl zásadním způsobem k pokroku vědy a techniky.

V době II. svět. války se účastnil odboje, po válce byl vyznamenán Čs. Vojenskou medailí Za zásluhy II. stupně.

Vystudoval lékařskou fakultu UK v Praze, ve Fyziologickém ústavu ČSAV se věnoval elektrofyziologii. V r. 1960 se habilitoval v lékařské fyzice na LF UK v Plzni, tématem bylo využití aparatury na hledání jiných než elektrických projevů nervového a svalového vzruchu. Aparaturu zkonstruoval ještě v Praze. V té době se také spolupodílel na vydání knihy Electrophysiological Methods in Biological Research, která jej proslavila ve světě. V roce 1970 byl degradován na mladšího vědeckého pracovníka, v roce 1989 byl jmenován řádným profesorem pro obor biofyzika. V roce 1989 byl zvolen čestným členem Royal Microscopical Society.

prof. ThDr. Petr Pokorný, DrSc. Dr.h.c.

(21. 4. 1933)

za zásluhy o stát v oblasti vědy, výchovy a školství

Patří mezi mezinárodně uznávané české odborníky v biblistice a dějinách antické literatury. Je předním současným odborníkem na literární památky ranného křesťanského období. Historickou práci opřel o studium pramenů, které doplnil archeologickými výzkumy. Je jedním z překladatelů Nového zákona. Své zkušenosti předává i jako dlouhodobý pedagog Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 2001 je ředitelem Centra biblických studií UK v Praze.

Blažena a Lubomír Rosnerovi

(17. 4. 1959, 16. 4. 1953)

za zásluhy o stát v oblasti výchovy a školství

Tzv. pěstounská rodina. V současné době mají v péči celkem 8 dětí. Všechny děti navštěvují Speciální školu ve Slavkově u Brna, všechny jsou fyzicky či mentálně postižené. Ve škole s dětmi nejsou žádné výchovné ani studijní problémy. Postižení těchto dětí vyžaduje velmi náročnou fyzickou péči, kterou rodina zvládá a spolupracuje na výborné úrovni.

Pěstouni dětem i spoří, jsou schopni děti nejen zabezpečovat konkrétní každodenní péčí, ale promýšlejí i budoucnost a možnosti dětí perspektivně.

Lidé, kteří se dokážou starat o děti, které nejsou jejich vlastní, které jsou fyzicky i mentálně postižené a vytvořit jim dokonale funkční rodinu s citovým zázemím, jsou hodni velkého obdivu a úcty. Je to případ i této rodiny.

Ing. Miroslav Smotlacha

(22. 9. 1920)

za zásluhy o stát v oblasti vědy a výchovy

Ing. Miroslav Smotlacha je vynikajícím odborníkem v oblasti mykologie.

Od roku 1956 řídí Československou mykologickou společnost. Od svých 14 let působí v redakci Časopisu českých houbařů.

Výrazně přispěl k popularizaci houbaření u nás, ke zvýšené znalosti hub jedlých i jedovatých. Propaguje nutnou ochranu lesa, hub i celé přírody.

Vydal stovky odborných prací, článků a zpráv. V poslední době se věnuje vedení pracoviště dřevokazných škůdců. Vystavuje posudky k působení biotických škůdců dřeva v budovách. V rámci tohoto pracoviště bylo uskutečněno přes 10 tisíc průzkumů a posudků.

Ing. Smotlacha tak významně přispěl k opravám a záchraně mnohých našich památek.

Josef Somr

(15. 4. 1934)

za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění

Josef Somr je vynikající český herec.

Až do odchodu do důchodu byl členem činohry Národního divadla. Svou kariéru začínal v Těšínském divadle, v letech 1958-1961 působil v Divadle bratří Mrštíků v Brně, v letech 1961-1965 ve Východočeském divadle v Pardubicích, 1965-1978 v Činoherním klubu Praha a od roku 1978 v Národním divadle.

Za svůj život ztvárnil nesčetný počet postav jak na divadelních scénách, tak ve filmu.

Z jeho divadelních rolí nelze zapomenout na Osipa z Gogolova Revizora, Otce Peachuma z Krejcarové opery B. Brechta, Buška z Našich furiantů L. Stroupežnického, Claudia z Hamleta W. Shakespeara, Gajeva z Čechovova Višňového sadu, Porfirije z Dostojevského Zločinu a trestu, Jana Dítě III. z Hrabalova Obsluhoval jsem anglického krále. Nezapomenutelné postavy ztvárnil ve filmech - Ostře sledované vlaky (1966), Soukromá vichřice (1967), Žert (1968), Smuteční slavnost (1969), Radost až do rána (1978), Tři veteráni (1983), Helimadoe (1993).

Za výkon v roli pana Františka v Romanci pro křídlovku získal v roce 1997 Cenu Thálie.

Zdeněk Sternberg

(15. 8. 1934)

za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění

Rodina Sternbergů byla za okupace pronásledována, protože jednoznačně a otevřeně odmítla říšské občanství. Během války Z. Sternberg osobně pomohl mnoha lidem nuceně nasazeným v Říši. Po r. 1948 byl vyloučen ze studia, odveden k PTP a nucen vykonávat nejtěžší hornické práce. Pro svůj původ a politické postoje byl trvale perzekvován komunistickým režimem. V roce 1956 se vrátil do Prahy, kde se z kulisáka v hudebním divadle Karlín vypracoval až na zástupce jevištního mistra. V roce 1968 emigroval s manželkou do Vídně. Po roce 1989 restituoval rodový hrad. V současné době se věnuje správě rodového majetku. V obecné míře se velmi intenzívně zabývá ochranou a propagací českých kulturních památek doma i v zahraničí.

PhDr. Jaroslav Šedivý, CSc.

(12. 11. 1929)

za zásluhy o stát v oblasti bezpečnosti státu

PhDr. Jaroslav Šedivý je významný český historik, disident a politik.

V letech 1957-1970 působil jako vědecký pracovník Ústavu pro mezinárodní politiku a ekonomii v Praze. V letech 1970-71 byl z politických důvodů vězněn. Od roku 1972 až do roku 1988 byl nucen pracovat manuálně jako čistič oken a výloh. Od prosince 1989 do června 1990 pracoval jako poradce ministra zahraničních věcí ČSFR, poté působil jako velvyslanec ve Francii, Belgii a ve Švýcarsku, v letech 1997-1998 byl ministrem zahraničních věcí ČR.

Zasloužil se o odchod sovětských vojsk z ČR a naše přijetí do OECD. Má výrazný podíl na přijetí České republiky do NATO.

Zabývá se novodobými světovými dějinami, zvláště pak historií mezinárodních vztahů.

prof. MUDr. Vladimír Vonka, DrSc.

(31. 7. 1930)

za zásluhy o stát v oblasti vědy

Profesor Vonka je vynikající odborník v oblasti virologie a protinádorových vakcín s mimořádným zahraničním ohlasem.

Vystudoval 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, kde promoval v roce 1955. V průběhu dalších let získal studiem virologie na Baylor College of Medicine, Houston v Texasu titul profesora. Pracoval ve Výzkumném ústavu imunologickém jako vědecký pracovník, později i jako vedoucí oddělení výzkumu poliomyelitidy a odboru biologie virů. Od roku 1991 pracuje jako vedoucí oddělení experimentální virologie na Ústavu hematologie a krevní transfúze. Je autorem nebo spoluautorem více než 250 odborných článků a sedmi monografií.

O jeho domácím renomé svědčí i dvakrát udělená cena ministra zdravotnictví za výzkum.

prof. MUDr. Petr Zvolský, DrSc.

(12. 9. 1933)

za zásluhy o stát v oblasti vědy

Je zakladatelskou osobností čs. a české psychiatrické genetiky. Jeho monografie "Genetika v psychiatrii" je vůbec první publikací tohoto druhu ve střední a východní Evropě, podává první základy aplikaci molekulární biologie a molekulární genetiky v psychiatrii u nás.

Jeho výzkumné práce v oblasti genetiky a profylaktické léčby poruch nálady lithiem mají mezinárodní ohlas. Je to nejcitovanější český psychiatr v zahraničí.