Jak se cítíte jakožto producent Pána prstenů na festivalu, kde prostor dostávají většinou nezávislé filmy?

Dobře, protože srdcem jsem pořád zůstal nezávislým filmařem. Ostatně když jsem před 40 lety zakládal společnost New Line Cinema, jedny z prvních filmů, které jsme distribuovali, byly Démanty noci a Mučedníci lásky Jana Němce. Kruh se tedy uzavírá, když teď v Karlových Varech přebírám ocenění společně právě s Janem Němcem.

Máte pocit, že byl svět lepší, když bylo možné v Americe distribuovat Němcovy filmy?

On sám tvrdí, že dnes by naprosto nebyla šance. Ono je to trochu jinak. Asi budu vypadat jako velký cynik, když přiznám, že jsem se těch filmů ujal především proto, že byly skoro zadarmo. Pracoval jsem tehdy v newyorském Muzeu moderního umění, byl jsem šéfem fotoarchívu filmové sekce a promítaly se tam filmy československé nové vlny. Viděl jsem Ostře sledované vlaky, Miloš Forman právě dokončil Hoří, má panenko, sledoval jsem a zamiloval si český film.

Když jsme pak založili New Line Cinema, zaměřenou na distribuci zahraničních filmů na univerzitách a v art kinech, byla volba jasná. Takže abych z toho cynismu ubral, musím říct, že mám Němcovy filmy opravdu rád a jeho dokumentem o invazi vojsk v roce 1968 jsem dodnes fascinován.

Cesta od těchto filmů k Pánu prstenů vypadá jako splnění amerického snu. Snadná ale nebyla. Jsou za tím desetiletí tvrdé práce, ta cesta byla těžká a zdlouhavá, ale stála za to. Teď jsem dokončil svůj druhý film Mimzy jako režisér, a je to šťastná kombinace, když mohu film vyprodukovat, jsem u jeho zrodu, můžu ho natočit, postarat se o marketing a celosvětovou distribuci. To se filmařům tak často nestává.

Hádáte se sám se sebou, když jste zároveň producentem, který peníze škrtí a režisérem, který jich nikdy nemá dost?

Po natočení Mimzy jsem si dokonce řekl, že bych pro sebe už nikdy nepracoval! Já totiž v každém okamžiku vím, kolik film stojí, studuji týdenní výpisy, vím, kolik a za co se utratí, mám dokonalý přehled o tom, jak se plní natáčecí plán. Pak aby se ve mně ten režisér s producentem nehádali! Když jde film do distribuce, hádám už se i s jinými lidmi.

Máte ještě chuť zavzpomínat na vznik Pána prstenů?

Na to se nedá zapomenout. Když jsem se seznámil s Peterem Jacksonem, moc jsem o něm nevěděl. Natáčel tehdy nízkorozpočtové filmy, nikdo ho vlastně moc neznal. Ale když jsem viděl jeho Nebeské bytosti, říkal jsem si, že bych ho měl oslovit. Miramax mi tehdy dal asi týden na uzavření smlouvy s režisérem a já - i když jsem věděl, že film bude stát asi 100 miliónů dolarů - jsem se rozhodl, že Jacksonovi poskytnu divokou kartu.

Kdy jste si byl jist, že jste udělal dobře?

Těžko říci, ale vím, kdy jsem strašně znejistěl. Když se film připravoval, Jackson pořád tvrdil, že bude stát tak 60 miliónů, štáb trval na tom, že bude nákladnější. Jel jsem se tedy na Nový Zéland podívat, jak přípravy probíhají. Viděl jsem to skvělé herecké obsazení, pozvali nás na prezentaci toho, co už natočili. Ale právě když jsem do té projekční místnosti přišel, uviděl jsem najednou po stěnách plakáty filmů Petera Jacksona. A tehdy mě polilo horko.

Díval jsem se na ně a v duchu si jen zděšeně říkal: "No prosím, tak tomuhle režisérovi jsme dali 100 miliónů dolarů a tímhle jsme teď obklopeni!" Ale Peter byl velmi odhodlaný, nadšený režisér a dnes samozřejmě vím, že se vyplatilo mu tu šanci dát.