Článek
Film Umění milovat se natáčel v Česku. Kdy přesně?
Když jsem byl hostem karlovarského festivalu před dvěma lety, právě jsme se na to chystali. Pracovali jsme nedaleko odtud, v Mariánkách. Během dvou měsíců jsme tam natočili tři čtvrtiny filmu. Moc jsem si práci užil. Těším se, až sem zase přijedu natáčet. Mám v hlavě konkrétní plány. Lázeňské exteriéry jsou skvělé, spousta románů z 19. století se odehrává právě v lázních. Tady je ale tak krásně, že by stálo za to zasadit sem i příběh ze současnosti.
Jak důležité jsou pro vás exteriéry?
Konkrétní místo má pro mě obrovský význam, vždyť jsem začínal jako dokumentarista. Geniu loci musím věřit. Například v Umění milovat byla lokalita dokonalá. Díky ní jsem pozměnil i scénář a myslím, že jsem ho tím vylepšil, dodal příběhu napětí a tajemství. Je to historické drama a zároveň thriller. Kdybychom měli víc peněz, použil bych ještě jednu lokaci v České republice, kterou jsem si vyhlédl. Ale i tak to dopadlo dobře. Čím méně v tomto žánru ukážete, tím lépe. Čím víc si toho režisér nechá pro sebe, tím víc dá divákům prostoru pro představivost. Hitchcock kdysi řekl, že si diváci představují daleko větší hrůzy, než jaké může režisér ukázat. Když děsuplnou atmosféru jen naznačíte, budou diváci pracovat za vás.
Co vás upoutalo na symbolistním románu německého dramatika Franka Wedekinda?
Jeho uzavřený svět. Malý vesmír sám pro sebe, do kterého nikdo nevstupuje a nikdo z něj nevychází. Něco jako prostředí špionáže v mém seriálu Tinker, Tailor, Soldier, Spy. Existují v něm vlastní pravidla, rituály a tajemství. Taky mi učarovalo období - 19. století, pomalá, jakoby viktoriánská atmosféra.
Pracujete nepřetržitě od 60. let. Baví vás to ještě?
Začal jsem ve dvaadvaceti dokumentem pro BBC. Dokumenty jsem natáčel osm let, pak jsem šest let režíroval televizní inscenace. Filmy točím od 80. let a doufám, že budu, dokud neumřu. I kdybych žil tisíc let, stejně bych nestihl natočit všechny filmy, které bych chtěl. Do každého nového projektu se vrhám s optimismem. Někdy se stane, že jsem zklamán. Ale když skončím, chci zas začít znova. Myslím, že jsem nikdy nenatočil snímek, se kterým bych byl beze zbytku spokojený, a to mě právě pohání dál. Jednou si snad budu moci říct: tak takhle jsem si to představoval. A co se týče kritik, sám vždycky nejlíp vím, jaké chyby můj miláček má, a nejsem zrovna šťastný, když mi to někdo připomíná.