Hlavní obsah

Jiný pohled z festivalu, o registrovaném partnerství

– KARLOVY VARY
Novinky, Kateřina Farná

Během karlovarského festivalu, 1. července, vstoupil v platnost přelomový zákon o registrovaném partnerství. Přehlídka filmů nabízí v sekcích Jiný pohled a Nezávislí filmy s homosexuální tematikou. Jak se na věc dívají zástupci umělecké obce, herci a režiséři?

Článek

V sekci Jiný pohled narazíte vesměs na autorské nekonvenční snímky jako korejské drama Hostitel a host o zvláštním vztahu univerzitního profesora a misionáře.

Přehlídka nezávislého filmu Fórum nezávislých se letos opět zaměřila na americkou kinematografii, na latinskoamerickou a nově na thajskou. Za zmínku stojí dva filmy s touto tematikou - americký film Místnost a brazilské válečné drama Kino, aspirin a supové o přátelství dvou mužů uprostřed 2. světové války.

Pohledy umělců

Herec Jiří Schmitzer odhalil jiný rozměr zákona a pro herce Jaroslava Duška je důležitější láska než právní výhody svazku. Zajímavé bylo i povídání si s prvními dámami českého dokumentu - Olgou Sommerovou a Helenou Třeštíkovou.

Jaroslav Dušek: Lepší by byl svět bez svazků

Herec Jaroslav Dušek zavtipkoval, že je moc dobře mít takový zákon: "Proti tomu nic nemám. Myslím, že je to dobré a jsem rád, že naše partnerství s manželkou je teď uzákoněné." Dušek si myslí, že by společnost měla umožňovat lidem žít společně ve svazku.

"Když už se motáme v tom přihlouplém světě, který se týká majetku a podobných hloupostí, na kterých hodně lidí lpí, je asi dobré nějaké právní úpravy udělat," zauvažoval nad důvody registrovaného partnerství.

Sám by se ale nejraději pohyboval ve světě, kde by se žádná partnerství neuzavírala: "Lidé by spolu žili, protože spolu žít chtějí. Pokud ale tato skupina považuje za důležité se registrovat, pak je v tom podporuji. A pokud si myslí, že mají mít nějaký takový zákon, tak je to v pořádku." Mistr improvizovaného divadla nakonec filosofuje: "Člověk by měl být především svým srdcem a duší."

Milan Ciesler: Ať mají život šťastnější

Podobný názor má i režisér snímků Duše jako kaviár či Krev zmizelého Milan Ciesler.

"Život je v různostech nádherný, a pokud zákon o registrovaném partnerství udělá někoho šťastnější, pak je to v pořádku," říká režisér. "Pokud právní výhody, jaké mají ostatní partneři, tedy muž a žena, těm lidem aspoň trochu pomůžou a udělají jejich život šťastnější, tak já jim to přeju."

Co na to Dean Francis, fešák z Austrálie

Režisér, scénárista a spisovatel Dean Francis původem z Austrálie  uvedl v sekci Nezávislí film Pakáž. Sám ve svých filmech pracuje s homosexuální tematikou.

"Je to skvělá věc a velmi důležitá. Homosexuálně orientovaní lidé by měli tato práva mít. Navíc kvůli své orientaci by lidé neměli být diskriminováni. Je to prostě báječný den pro Českou republiku," připomněl, že film byl v minulosti velmi důležitý prostředek pro gaye a lesbičky, protože díky němu byla jejich láska víc viditelná pro širokou veřejnost.

"Sexualita ve filmech začala být normální věcí. Filmy pomáhají liberalizovat postavení těchto lidí ve společnosti. Navíc dávají lidem možnost nahlédnout do světa a života gayů a lesbiček," vysvětlil velký Almodóvarův fanda.

Ženy, dokument a homosexualita

Jiný pohled na věc přinesly dvě nejvýznamnější české dokumentaristky, Olga Sommerová a Helena Třeštíková. Obě mají zkušenost z natáčení s homosexuálně orientovanými lidmi a obě jejich několikaleté marné snažení velmi zasáhlo.

"Jsem ráda, že ten zákon byl po tolika pokusech prosazen i přes velké potíže," pousmála se Olga Sommerová, zastánkyně nejen práv pro ženy. Vždycky jí vadilo vylučování lidí ze společenské normy.

"Myslím si, že česká společnost je velmi liberální. Když zákon neprošel na třetí pokus, napsala jsem fejeton, že podle výzkumu veřejného mínění je více jak polovina populace pro registrované partnerství, zatímco v parlamentu stále nemůže projít," vrátila se k velkým problémům přijetí tohoto zákona.

Když točila dokumenty o lásce, pracovala s dvěma gayi. "Bylo to skvělé natáčení, zůstali jsme velcí kamarádi," přiblížila svůj vztah žena, která má raději filmy s dramatem jako Než se setmí než velkou romantiku ve Ztracené hoře.

"Řadím svobodu na první místo s láskou, diskriminování mi jde proti srsti.  I proto se zabývám postavením žen ve společnosti, protože jestli jsou gayové a lesbičky diskriminovaná menšina, pak ženy jsou diskriminovaná většina."

Filmařka a spisovatelka považuje dokumentární film jako skvělý prostředek, jak zpracovat téma svobody člověka a jeho právo na sebeurčení.

Adoptovat děti? Proč ne...

A Helena Třeštíková  na ni navazuje: "Když jsem točila před deseti lety film o lesbických ženách, po celou dobu natáčení se ten zákon připravoval. Jedna z našich hrdinek byla aktivistka, která psala poslancům do sněmovny, aby zákon podpořili. Dostávala od nich různé dopisy typu, že je nezajímají. A mě tyhle věci dost ovlivnily."

Helena Třeštíková zákonu fandila: "Viděla jsem v praxi, jak je to pro lidi potřebné a jak o to zoufale usilují. Když se nakonec schválil, vzpomněla jsem si na všechny marné pokusy."

Problémy vidí především v označení "partner" v dokladech.  A co se týká adopce dětí? "To je veliká otázka, která má své pro a proti. Myslím si ale, že pro děti je lepší, když mají někoho, koho mají rádi, než být v dětském domově." Svou pozornost vždycky upínala na dokument, protože ten je o reálných lidech a reálných situacích, který jsou nevyfabulované.

Praktik Schmitzer

Trochu jiný, skoro až praktický pohled chlapa na věc, přidal herec a zpěvák  Jiří Schmitzer: "Zrovna tahle skupina lidí je typický příklad toho, že je možné prosadit zákon a ne, že je to jedno. Je to ukázka občanské iniciativy, která nakonec vyústila v zákon. Z toho by si měli vzít příklad všichni ostatní, kteří tvrdí, že není možné něco udělat s parlamentem, že to takhle vždycky bude. Není tomu tak, tady máte konkrétní příklad," rázně uzavřel otázku registrovaného partnerství.

ZÁKON O REGISTROVANÉM PARTNERSTVÍ

Zákony o soužití homosexuálů platí v mnoha zemích. V Česku přijetí normy navrhla poprvé skupina poslanců v roce 1998, neuspěla. Pokusů o schválení předpisu pak bylo ještě několik. Zákon se podařilo přijmout navzdory vetu prezidenta Václava Klause letos 15. března. Pro zvedlo ruku 101 z přítomných 177 poslanců. Přesně tolik hlasů bylo pro přijetí zákona potřeba.

Vzhledem k množství urážejících příspěvků byla diskuze u tohoto článku zrušena. Lidem, kteří chtěli slušně vyjádřit svůj názor, se omlouváme.

Reklama

Související články

Nadějí homosexuálů je 107 hlasů

Naděje homosexuálů, že budou moci uzavírat své svazky, dostává reálné obrysy. Podle informací z klubu soc. dem. se postoj členů pod tlakem premiéra Jiřího...

Výběr článků

Načítám