V tomto filmu nás Žižek provádí světem i historií filmu. Co prožívá Melanie, když jede na člunu v Hitchcockově hororu Ptáci za svým milým Mitchem, jehož starostlivě střeží dominantní matka? Jak lze interpretovat Vymítače ďábla a postavu posedlou ďábelským hlasem? Žižek se vrací do kulis jeho oblíbených filmů, které mu dokumentaristé komicky imitují, sedá si zpět do člunu nebo "domu posedlé" a pomocí střihu se "napojuje" na film.

Jeho interpretace nejsou ani laciné, ani snadné, ale strhující i autoritativní. Film, to je pro něj způsob reality, jak přitom nahlížet vlastní fantazijní představy a jak nakonec zvládnout lidskou touhu, a navíc si s ní hrát. V jeho očích nám přináší způsob osvobození se od těch nejtajnějších i nejskrytějších pudů a inklinací.

Bez fantazie není reality a bez reality není ani fantazie

"Jako byste seděli na záchodě a exkrementy, které obvykle zmizí spláchnutím z našeho světa do podzemí, by se naopak vracely. Film je, z této perspektivy řečeno, o hovně." Takhle to zní chvíli dost učeně a zároveň šíleně a šokujícím dojmem, ale Žižek to dovede vtipně vysvětlit na příkladu filmu Psycho nebo dokonce na komedie bratří Marxů. Ten, kdo si myslel, že jde jen o potrhlou partičku dobývající svět svým humorem i nešikovností, musí vzít na vědomí, že Groucho je řečeno s Freudem Ego, Chico je Superego a Harpo je Id. Řeknu vám, je to ale banda!

Ale nejde jen o abstraktní kategorie a válku, o pojmy a koncepce, ani o citační index - to je metoda, jak poměřovat mezi sebou vědce a jak zavést zákony trhu do vědy. Názorům toho, kdo získá nejvíce citací v pracích ostatních, je přiznána větší váha. Žižek se ale snaží především nabízet způsob, jak například vnímat film a přemýšlet nad ním.

Jak lze například interpretovat scénu z Coppolova thrilleru Conversation (1974), v níž soukromý detektiv Harry Caul sleduje škvírou v balkónu vraždu ve vedlejším pokoji, stejně jako můžete dnes čučet na fotbal on-line? Přesně v takové situaci se podle Žižeka nachází divák ve filmovém sále. Je voyeurem cizího neštěstí, ovšem zároveň ty zdeformované siluety na plátně představují vize jeho samotného, jak by si představoval scénu vraždy. Bez fantazie není reality a bez reality není ani fantazie.