Tento režisér si za téma svého díla vybral skutečně nečekaný fenomén. Děti, které chtějí mít děti. Dvanáctiletá Aviva se touží stát matkou a snaží se udělat vše pro to, aby se to povedlo. Tedy svede svého vrstevníka a přijde do jináče. Nakonec zasáhnou skoro "gestapáčtí" rodiče a pošlou holčičku nemilosrdně na potrat - ať se třeba staví na hlavu, nebo v tomto případě schovává za zavřenými dveřmi dětského růžového pokojíčku.

Pokus číslo dvě spočívá v tom, že dívka uteče z domova, chytne stopa, jakéhosi řidiče kamiónu, který jí ale v noci v hotelovém pokoji znásilní a ujede. Aviva se ocitá v čím dál tím bizarnějším a téměř nesnesitelném světě, v němž si skutečně připadá jako novodobá Anička v říši divů. Pokrytecký otec adoptivní rodiny posílá střelce na doktory potratáře a na skládce harampádí se najdou věci jako třeba odhozená, nepotřebná nemluvňata.

V Solondzově se stírají časové roviny a realita se prolíná s fantazií. Černá groteska je částečně surrealistická, částečně prostě nemilosrdná, až ke světu nenávistná. Ale to nikomu nezabrání, aby se nesmál překvapivým fórům až k slzám.

Solondzova komika připomene některé skandinávské černé komedie i americké nezávislé úlety, které se tu ředí v poměru jedna ku jedné. V záměrně nepřehledném a značně provokativním vyprávění se dokonce začnou postupem doby střídat i herečky, které hrají hlavní postavu, což docela udiví. Zvlášť, když po drobné, křehké, jen trochu oplácené školačce se objeví skutečně plnoštíhlá, obří černoška.

Solondzův film tak trochu prodává bizarnost a hodně černý, vyhrocený humor. Ale není pochyb o tom, že jeho motivem byla touha trochu to natřít (hlavně tomu americkému) světu. Ten tu vyznívá jako noční můra, v níž nelze čekat slitování, ani trochu laskavosti.

Solondz na sebe upozornil už autorským snímkem Vítejte v domě panenek (Welcome to the Dollhouse, 1995), následoval další provokativní film Štěstí (Happiness, 1998), který obdržel Cenu mezinárodních kritiků na MFF v Cannes a byl nominován na Zlatý glóbus v kategorii Nejlepší scénář. Film Storytelling (2001) zařadil list The New York Times mezi deset nejlepších filmových titulů roku.