Gabriela Al Dhábba, Petr Bende a Vlastimil Horváth již nesporně hvězdami jsou. Jde jen o to, kdo z nich se bude moci za týden tím přídomkem poprávu honosit a připojit k tomu ono kouzelné "super".

V cestě jim nyní budou stát muzikálové melodie. Budou se muset popasovat s mnohdy zákeřnými kompozicemi, jejichž přilnavost se zpravidla neprojevuje u všech zpěváků, nýbrž si vybere pouze některé. Všichni tři si novou roli vyzkoušeli v úterý v pražské GoJa Music Hall.

Zítra před půlnocí pak moderátoři Laďka Něrgešová a Petr Holík vyhlásí jméno jednoho, který soutěž opustí. Za týden se bude zpívat v sobotu a jméno vítěze bude známo v neděli 12. června.

Al Dhábba má strach

Jde do tuhého, proto zeptat se soutěžících, jestli chtějí svou cestu dotáhnout do vítězného konce, je legitimní. Gabriela Al Dhábba to ví. Ví současně, že je největší favoritkou a patrně stojí týden od životního zlomu.

"Nevím, jestli chci vyhrát," zamýšlí se. "Spíš se bojím. Bojím se toho, co se stane potom. Rozhodně ale nedělám nic proto, abych nevyhrála. Vždyť jsem do soutěže nešla s tím, že vyhraju. Teď je to strašně blízko a obavy jsou čím dál tím větší."

Z tónu jejího hlasu je patrné, že si svou situaci dobře uvědomuje. Šibalský výraz v očích vystřídal podivný smutek smísený s nadějí.

Připomíná to osud Anety Langerové loni. Před finále sdělila svým nejbližším přátelům, že má strach z prvenství. Nakonec ho dosáhla a naštěstí se zdá, že svou novou roli zvládla. Gabriela Al Dhábba je jí v mnoha směrech podobná. Normální holka s talentem od Boha, která se nezměnila.

"Musela jsem samozřejmě řešit věci, které jsem ještě donedávna řešit nemusela. Něco zásadního se odehrálo, ale jsem přesvědčená, že soutěž mou osobnost nezměnila. Nezměnil se ani můj pohled na lidi kolem. Nechávám na televizních divácích, jestli mě posunou jinam, jestli mi věří, anebo ne. Oni si stejně oblíbí a vezmou to, co uznají za vhodné."

Petr Bende se těší na kapelu

Necelý týden po vyřazení Michala Hudčeka nese Petr Bende tu skutečnost stále těžce. Stali se z nich přátelé, Hudček tvrdí, že byli dokonce schopní bez předchozí domluvy vyřknout ve stejnou chvíli stejnou myšlenku, anebo si začít zpívat stejnou píseň.

"Michal zpíval výborně," tvrdí Bende. "V České republice neznám nikoho, kdo by tak skvěle zazpíval Queen. Má úžasný projev, dokáže při těch Queen zůstat sám sebou. Od začátku jsem mu fandil. Jsme dobří přátelé a jeho vyřazení mnou trošku otřáslo."

Stejně by ho mrzelo, kdyby v neděli vypadl on. Přiznává to bez skrupulí, byť nikdy neměl vysoké preference a jeho postup mezi poslední tři finalisty je v podstatě největší senzací letošního ročníku.

"Bylo by mi líto, kdybych v neděli vypadl. Už jsem se dostal strašně daleko a rád bych to dotáhl ještě dál. Přitom je jedno, jestli skončím třetí nebo první. Stejně vím, že chci hned zase začít hrát s kapelou. Rád bych vystupoval již na letních festivalech."

Ta kapela se jmenuje Petr Bende Band. Má za sebou koncertování s No Name a Čechomorem a před sebou dobré vyhlídky.

Horváth se cítil blbě

"Nechci mlžit a nechci vypadat jako někdo, kdo do poslední chvíle bude tvrdit, že to nevyhraje a že vyletí," sděluje třetí finalista Vlastimil Horváth. "Narovinu říkám, že když bylo rockové kolo, přál jsem si, abych odešel, protože mi to v něm vyšlo a odešel bych se ctí. Teď mám obavy z toho, aby se mi nějaké kolo nepovedlo, porota mě nezkritizovala, lidé neposlali hlasy a abych neodešel jako zpráskanej pes. Nejde o to, jestli vyhraju, pro mě už vítězství nastalo. Férově ale říkám, že udělám všechno pro to, abych došel až na vrchol."

Jeho výkony nebyly vždy stoprocentní a vzhledem k tomu, že je zpěvák mající za sebou řadu koncertních vystoupení, pozná, v jaké formě se nacházel.

"Když jsem hned v prvním finálovém kole zpíval píseň svého idola, byl jsem strašně falešný. Všichni kolem byli nadšení, ale já byl zklamaný. Říkal jsem si, proč mi to nikdo neřekl, jak to, že to neslyšeli? Měl jsem z toho špatný pocit a pochopil jsem, že to, co jsem si o sobě myslel, prostě nebyla pravda. Začal jsem na sebe být náročnější a vždy mi bylo líto, když jsem zpíval falešně. Nechápal jsem, proč mi to porota nevytkla. Ano, cítil jsem se blbě. Vůči sobě i vůči ostatním."

O náročnosti soutěže svědčí historka z pondělí.

"Bylo toho na mě najednou moc a v hotelu, ve kterém bydlíme, jsem začal chytat depresi. Potřeboval jsem se podívat domů, tak jsem vyrazil. Jel jsem padesát kilometrů, byl tam tři hodiny a pochopil, že mi to stálo zato. Zázemí je pro mě důležité."