V neděli vás televizní diváci ze soutěže vyřadili. Kde se stala chyba?

Že jsem se dostala až do druhého finálového kola, pro mě bylo vlastně vítězství. Vůbec nepřemýšlím o tom, kde se stala chyba. Začínám ale přemýšlet nad tím, co mi soutěž přinesla pozitivního a plánuji, jak využít šanci, kterou jsem dostala.

Jak ji využijete?

Musím se rozhodnout, co chci dělat, co chci zpívat, s kým chci spolupracovat a na jaké úrovni. Vím, že bych chtěla pracovat se svou kapelou na vlastních věcech. Myslím, že máme výhodnou startovní čáru.

Kdy jste v neděli na pódiu začala tušit, že vypadnete?

Tam je to všechno strašně rychlé, i když se třeba zrovna na něco čeká. Nemyslela jsem si nic a nestihla jsem být ani nervózní. Ano, možná jsem si mohla vybrat jinou písničku. Spousta lidí mi řekla, že jsem neměla hit, ale když všechno skončilo, přišli za mnou Michal Horáček a Eduard Klezla a říkali mi, abych zpívala dál a nenechala se výsledky hlasování otrávit.

Nelezly vám na nervy věčné poznámky o vašem studiu na policejní škole?

Ono se to se mnou vleče všude, s tím se nedá nic dělat. Samozřejmě mohu přemýšlet o tom, jestli na to nebyl kladený zbytečně moc velký důraz, tím spíš, když policistka nejsem. Jestli mi to ale uškodilo, tak mi přijde líto, že si někteří lidé policie neváží.