Skladby jsou na třičtvrtěhodinovém albu podány velmi citlivě, čistě a s vřelostí. Dýchá z nich spiritualita, vznosnost desce dávají místy zaznívající varhany doplňující soprán, kytaru a zobcové flétny.

Radikálnější byl Jablkoň na albu Hovada Boží / Animantes Dei (43:49), na němž se pokusil čelit komercializaci Vánoc, které jsou reklamou degradovány na svátky nakupování a spotřeby. Je to nejzřetelnější v titulní písní s verši "Kampak všichni spěcháme, kampak všichni jdem / Jdem tam, kde svítí hvězda nad hypermarketem", na které navazuje refrén "všechna ta hovada boží si prohlížejí zboží". Kontemplativně laděné album přitom neopomíjí, že církevní svátky byly dobou hojnosti, nyní potlačená duchovní rovina však převažovala.

Hovada Boží mají formu celoročního adventního kalendáře, kterou mu dodávají  intermezza, v nichž se zpívá, kolik že ještě týdnů zbývá do vánoc, až "mihne se tu tichá noc, svatá noc a padesát dva týdnů zbývá do Vánoc."

Realizace konceptu však přece jen pokulhává za ideou. Intermezza jsou sice podána pokaždé jinak - tu formou dřevního rock´n´rollu, tu operně, jindy je zas zpívá dětský sbor nebo je expresivně recituje fyzický básník Petr Váša. Opakují se však příliš často, takže vytvářejí postupně dojem kolovrátku, zejména když titulní skladba je také roztažena do několika dílů. Chybí více dalších výrazných písní, jako je syrové blues Vánoční Kateřina či alternativně laděný kus Pomlázka teče o ukřižování Krista. Nadprůměrnému albu by k výjimečnosti prospělo zkrácení i za cenu nedodržení formátu dlouhohrající desky.