Jako každé pokračování úspěšného filmu provázely také Bridget naděje i obavy, aby to napodruhé vyšlo stejně dobře. K těm obavám leccos napověděla už literární verze - neméně populární, ale přece jen proti jedničce poněkud rozmělněná faktem, že jen zamotává a místy trochu zbytečně komplikuje jasný happyend.

Nicméně hodně nadějí filmu ponechávala například účast Richarda Curtise (Láska nebeská), jehož smysl pro kombinaci romantiky a humoru je nepopiratelný. Na scénáři spolupracoval s autorkou literární předlohy Helen Fieldingovou, dále se na něm podílel Andrew Davies a Adam Brooks.

Hrdinka se změnila

Bridget je tedy znovu mezi námi, a nezbývá než vzdechnout: bohužel to nevyšlo. Téměř žádná naděje se nenaplnila a skoro všechny obavy potvrdily. Především sama titulní hrdinka je najednou někým úplně jiným. Už to není ta sympaticky praštěná baculka, která si získala srdce nejen ženských diváků svými věčně neplněnými předsevzetími ohledně cigaret, alkoholu, jídla a mužských, ale prostě hloupá tlustá ženská.

Renée Zellwegerové to většinou opravdu nesluší, navíc měla zřejmě s kolísáním váhy problémy, protože je dokonce chvílemi o poznání štíhlejší a pak zase tlustší, což přinejmenším ruší.

Hlavně je ale těžké uvěřit, proč by měl kdokoliv - natož stále stejně inteligentní a přitažlivý Mark Darcy v podání Colina Firthe - s takovou trpělivostí snášet všechny její nejapnosti a přitom ji pořád tolik milovat. On sám má tentokrát dost nevýrazný stereotypní part, který mu ani nedovolí příliš vyniknout, což dvojnásob platí o Danielu Cleveroví Hugha Granta. Ten je dokonce tak zatlačen do pozadí, že všechny hercovy fanynky půjdou nejspíš z kina s brekem.

Přátelé a rodina jsou v pozadí

Málo prostoru dostala i partička Bridgetiných přátel. Z báječných a typově skvěle vystižených kumpánů, kteří hráli v příběhu velmi podstatnou roli, se staly jen více či méně komické figurky, které stejně jako Bridgetina rodina slouží jen jako připomínky předchozího.

Příběh, který minule obdivuhodně pracoval s Bridgetinými deníkovými záznamy, byl mimo jiné kouzelnou konfrontací snů, představ a reality. Tím přibližoval divákům nejen ústřední hrdinku, ale celkově působil nesmírně blízce a důvěrně v pocitu "totéž se stalo nebo kdykoliv může stát i mně". Tento princip ve dvojce prakticky chybí a i když je v ní spousta odkazů na jedničku, mají nejvýraznější účinek v tom, že neodbytně připomínají, jak moc už to není ono.

Místo sebeironické reflexe jen komické situace

Zápletky nového filmu sice zavedou Bridget do exotičtějších krajů a prostředí než minule, ale zároveň tím ono kouzlo důvěrnosti a souznění ztratily. Přitom to byla jedna ze základních věcí, které Deník Bridget Jonesové povyšovaly nad drtivou většinu romantických komedií.

Nakonec ani Bridget Jonesová: S rozumem v koncích není dramaticky horší než ty průměrné, jen už nad ně nevyniká. Namísto vtipného, sebeironického i chytrého pohledu na fenomén zvaný "svobodná třicítka" je dvojka především sledem komediálních situací, v nichž se už "udaná" hrdinka co nejvíc ztrapňuje. Některé jsou vydařené, nelze říci, že by filmu humor úplně chyběl, ale je až překvapující, jak kolísavou má úroveň: od výborných scén až po nechtěný pocit trapnosti. Nejspíš na to měla vliv i výměna režisérky, Beeban Kidronová, která nahradila Sharon Maguireovou, zkrátka nedokázala dát filmu zdaleka takovou lehkost a šarm.


Bridget Jonesová: S rozumem v koncích, USA 2004
Režie: Beeban Kidronová, scénář: Helen Fieldingová, Richard Curtis, Andrew Davies a Adam Brooks, kamera: Adrian Biddle. Hrají: Renée Zellwegerová, Colin Firth, Hugh Grant a další.