Janisch není na festivalu žádným nováčkem, v minulých letech zde uvedl i své dva předchozí celovečerní filmy, Stín ve sněhu a Dlouhý soumrak  "Všechny tři tvoří jakousi volnou trilogii, ač to původně nebylo záměrem. Hrdinou je pokaždé člověk, který se ocitá v nezvyklé situaci, kdy se v něm probouzí skrytá zákoutí vlastní duše," vysvětlil sedmačtyřicetiletý filmař. Ten za kamerou rád mluví o hříchu a pokušení a základem jeho filmu jsou tajemství života a člověka, která nelze vždy snadno prozkoumat.

Attila Janisch, FOTO: PRÁVO/Lukáš Táborský

Drama nenávisti a pokušení

"Jsem přesvědčen, že vše nelze vysvětlit a čím více se snažíme na určitá tajemství rychle přijít, tím úporněji se od nich vzdalujeme," dodal Janisch, jehož film Nazítří je rovněž někdy obtížně dešifrovatelný. Tento autor se jinak řadí ke střední generaci maďarských režisérů, jako jsou Barbara Sáss nebo Ildikó Enyedi. Ke generaci, která nastoupila v době pádu socialistického režimu v Maďarsku a podle Janischových slov obtížně hledala, jak filmem reagovat na nové poměry.

"V tomto posledním filmu ukazuji, jak se nenávist přenáší z druhých na jednoho člověka, jak on se nevědomky stává vykonavatelem jejich skrytých přání. Jak drobné situace a pokušení postupně ovlivňují jeho život, protože tohle zažíváme denně i my všichni. Snažil jsem se zjistit, co se potom z takových střípků událostí může stát, když se složí do mozaiky," dodal maďarský filmař před novináři. Jeho epizody ve filmu postupně vedou k ďábelskému kruhovému efektu.

A Janisch uzavírá: "Vyprávění jsem složitě vystavěl, stejně jako je komplikovaný někdy  život. Často se snadněji vracíme v myšlenkách zpět a vzpomínáme na to, co jsme udělali nebo neudělali, případně co jsme měli udělat, než když žijeme samotné události."