Jak náročné bylo natáčení v drsných podmínkách himálajského království?

Nesmírně. Není zde elektřina, nemohl jsem se podívat na denní práce, musel jsem jen odhadovat, co se natočilo a doufat, že se to opravdu zaznamenává. Taky se nám dvakrát rozbila kamera, kterou jsme museli poslat do Austrálie a čekat, než nám jí pošlou opravenou zpátky.

Jsou Poutníci a Kouzelníci opravdu úplně prvním filmem, který kdy byl v Bhútánu natočen?

U nás existuje pár videoprodukcí, ale můj film je prvním, který kdy byl v našem království natočen na filmový pás. Jedinou naší filmovou komunitou je pár videoproducentů, kteří ale nemají ani ponětí o střihu či práci se zvukem. Veškerou postprodukci jsem proto musel dělat v Austrálii.

Kterým moment během natáčení byl pro vás nejsilnější?

Pro mě to byly všechny scény s postavou "jablečného muže”. On nebyl hercem, který by hrál nějakou roli, ale sám sebou. Byl dřevním vesničanem, který v životě neviděl film a vůbec mu nedocházelo, že nějaký film točíme. Nemusel hrát, jen dělal to, co dělá běžně. Každá scéna s ním byla pro mě překvapením a zážitkem.

Mnoho lamů a také vaši rodiče se vyjadřují výhradně skrze poezii. Kdy jste se rozhodl pro filmový jazyk?

Bylo to před dvaceti lety během studií v Londýně, kde jsem měl možnost vidět spoustu kvalitních snímků. To mě inspirovalo. Do té doby jsem viděl převážně hollywoodské filmy. Tento druh zábavy mě ale moc nezajímal. Asi největším podnětem pro mě byl Zloděj kol od Vittoria De Sicy. Velmi se mi také líbily japonské filmy a snímky Andreje Tarkovského.

Jste buddhistickým mnichem, reinkarnovaným svatým a zároveň filmovým režisérem. Nepociťujete někdy v tomto vnitřní rozpor?

Tuhle otázku dostávám často. Zřejmě je to proto, že lidé v Evropě považují buddhismus za náboženství plné morálních přikázání o tom, co člověk nesmí dělat. My ale buddhismus takto nechápeme. Je pro nás filosofií, vědou. Když jste vědcem, není přece rozpor, že jste zároveň i filmařem.

Neruší vás při meditaci vjemy, které jste musel vstřebat během filmování?

Kdybych byl začátečník, tak by mě to asi rušilo. Jakmile se ale naučíte meditovat a dokážete se zklidnit, nemůže vás to rušit. Pro mnoho lidí znamená meditace jen v klidu sedět a relaxovat. Tento druh meditace je pro úplné laiky možná dobrý, ale není dostatečnou výzvou. Každý, kdo chce provozovat skutečnou meditaci, ji musí brát jako výzvu. A ne jen si sednout a zavřít oči.

Jak vidíte budoucnost Bhútánu? Je pro vaší zemi lepší setrvávat v izolaci a chránit se tak před stinnými stránkami globalizace nebo jste pro postupné otevírání se světu?

Jedním z hlavních důvodů, proč jsem se rozhodl natočit Poutníky a kouzelníky, byla snaha představit Bhútán zbytku světa ještě dříve, než zde vyrostou McDonaldy, KFC, začnou se kácet lesy a dojde k znečištění našich řek. Úplná izolace však také není dobrá. Oceňuji na naší vládě, že dohlíží  na pozvolnost  změn a otevírá naší zemi postupně. Hlavní hrdina filmu Dondup si myslí, že tráva je za hranicemi Bhútánu určitě zelenější. Kdyby měl možnost si to ověřit, zjistil by, že tomu tak není. Proto se vydává na cestu. Myslím, že mám s Dondupem hodně společného.