Jeden z nich Dobrý den, noci slavného italského tvůrce Marca Bellocchia přináší rekonstrukci posledních dnů života předsedy italské Křesťansko demokratické strany Alda Moreho, jehož v roce 1978 unesli a poté popravili členové Rudých brigád. Ve filmu se ocitáme v klaustrofobním prostředí bytu, v němž čtyři revolucionáři drželi italského politika po dobu 55 dnů v úzké kobce skryté za knihovnou.

Bellocchio konfrontuje skupinu teroristů se svou obětí, která si i v nelidských podmínkách udržela důstojnost a rozvahu, a zaznamenává, jak ztrácejí revolucionáři ve jménu svých dogmatických ideálů lidskost. Jak jsou schopní propadnout teroru a násilí, ještě horšímu, než vykonává nenáviděný a pokrytecký režim.

Najde se tu prostor i na politické rozpravy, ať už jde o agitační rétoriku nebo o obhajobu demokratické "klidné" a nedokonalé politiky. Italský mistr angažovaných sociálních filmů 70. let vypráví příběh z pohledu Chiary, jediné ženy, která se mezi revolucionáři vyskytuje. Právě ona začne o smyslu jejich revolučního počínání pochybovat, nedovede se zříct vlastního svědomí a obětovat ve jménu revoluce lidskost.

Film se vydává za pravdivou rekonstrukci politického atentátu, ale je natočen v estetice hezkých obrazů a někdy doslovnosti. Jde ovšem o velmi důležitý filmový počin, na italskou scénu vrací Bellocchio téma, které oživuje dlouholetý konflikt italské společnosti 20. století, tu více tu méně zmítané třemi ideologiemi, fašismem, komunismem a křesťansko demokratickými ideály.

Film také dokumentuje to, jak se italskému filmaři za ta léta posunuly jeho levicové názory.

Král Ubu, FOTO: Film Servis Festival Karlovy Vary

O něco radikálnějším politickým příspěvkem je polská adaptace hry Alfreda Jarryho Král Ubu, která byla zařazena i do letošní soutěže.

Ubu zde v hořké a dryáčnické nadsázce představuje trochu jiný portrét revolucionáře. Uplácí spodinu a podlézá vrchnosti, nakonec se mu podaří v královstvím folském  udělat i revoluční převrat. Do vlády dosadí chátru, využije poskoky starého krále a zavede revoluční teror. Nakonec vytáhne i proti ruskému carovi. Vždyť i "velikost národa může povstat z velkého hovna," jak říká. Stejně jako mohou být nové režimy ještě horší než ty svržené.

Jízlivá politická satyra se přitom dotýká nejen režimů 20. století, které dovedl Jarry tak přesně anticipovat, ale je i aktualizovaná také o současnost. Někdy se může totiž stát, že i demokracie je vězením, "pokud není na pivo, nejsou ve státě peníze, ani naděje."