Představit u nás málo známého a přesto ve světě uznávaného filmaře přijeli do Varů vedle dcery Xan Cassavetesové i dva jeho oblíbení herci Ben Gazzara a Seymour Cassel.

"Když se podíváte na jeho filmy, je z nich zřejmé, že on vlastně nerežíroval, ale nechal nás, abychom objevovali své postavy sami. John věřil hercům, nechtěl po nich, aby hráli, ale aby se stali postavou příběhu," poznamenal ve Varech Cassel, jehož herecká kariéra nabrala závratné obrátky právě po jejich společném snímku Tváře.Byl za něj nominován na Oscara.

Ve Varech můžeme Cassela naopak vidět v jedné z titulních úloh dalšího Cassavetesova snímku Minnie a Moskowitz. Jinak jej české publikum zná z filmů jiných autorů, jako jsou Neslušný návrh, Líbánky v Las Vegas nebo Můj nejmilejší bar.

Herci především

Práce s herci je na Cassavetesově tvorbě tím nejzajímavějším. O jeho metodě se mluví ještě patnáct let po jeho smrti jako o záhadě a tajemství. Jeho snímky mají atmosféru nejistoty a nejednoznačnosti. Nikdy nevíte, co se může udát v další chvíli.

"Cassavetes nerežíroval, on byl sám hercem a rozuměl tomu, jak se herec cítí před kamerou.

Herci pro něj byli tím nejdůležitějším, o kameru, osvícení, zvuk se nestaral tolik jako o lidi, kteří u něj hráli," vysvětlil Gazzara.

 "Přistupoval k hercům tak, jak si vždy přál být sám režírován, když hrál ve filmech druhých. Ale neměl to štěstí, byl zklamán ze své herecké kariéry, a proto se to snažil vynahradit alespoň nám," doplnil. Gazzara hrál u Cassavetese v jeho snímcích Manželé a Zavraždění čínského bookmakera  a Opening night.

"Když jste s ním pracovali, cítili jste důvěru, nikdy jste se nebáli, že to nezvládnete, že nad vámi visí bič a někdo vás posuzuje, jestli jste dost dobří. Mohlo se vám zdát, že jej na place vůbec nepotřebujete, ale s Johnem jste byli mnohem lepší," vzdal hold Cassavetesovu hereckému vedení Cassel.

Chtěl stále vyhrávat

Oba herci na něj dodnes rádi vzpomínají jako na úžasného chlapíka a filmaře, ale přesto tento autor psychologických a lidských dramat v sobě skrýval i jiné stránky své osobnosti. "Neznám nikoho, kdo by měl více rád lidi než John, ale na druhou stranu byl strašně zarputilý a soutěživý. To se projevovalo jak ve sportu, tak v byznysu - pokud šlo o to získat peníze na film, byl až paranoidní," nadhodil Gazzara. "Když jste s ním hráli basketbal, choval se  neuvěřitelně. Klidně vás v zápalu hry surově nabral. Pořád chtěl vyhrávat, jinak byl ale milujícím a úžasným Johnem," doplnil.

"Jediní lidé, kteří mu byli úplně ukradení a jimiž pohrdal, byli ti ze studií a z filmového byznysu," zavtipkoval si Cassel. Cassavetesův vztah k lidem se například projevoval i v tom, jak se choval k nehercům. "Ve filmu Zavraždění čínského bookmakera se objevili i dětští představitelé. V jednu chvíli se je někdo z herců snažil režírovat a říkat jim, jak a co mají dělat. Ovšem John se rozčílil, vylítnul: Kurva, nerežíruj to malý dítě!" vzpomínal Cassel.

Cassavetes točil, z dnešního pohledu, lehce avantgardní a menšinové filmy. "A přitom toužil po tom, aby všechny jeho filmy hráli v největším newyorském kině," smál se Gazzara.

Čím se John Cassavetes vůbec ve svých snímcích nezabýval, byla politika. "Nesnášel ji, nevěřil jí. Známá je jeho věta, kterou pronesl v roce 1968 v době jedné z prezidentských kampaní v Americe. Byl svědkem hádky o politiku v kavárně, najednou vstal a řekl, že kašle na politiku i na celý patriotismus a odešel," připomněl Cassavetesovo politické uvědomění Gazzara.