Léon a Olvido je příběhem sourozenců, z nichž bratr trpí Downovým syndromem. León si po smrti rodičů přeje žít se sestrou, kterou miluje a obdivuje, ale Olvido touží po svobodném životě a ani se necítí být dost silná na to, aby pečovala o bratra, který nezvládá ani základní životní situace.

"Scénář jsem napsal už před šesti lety. Nevychází z konkrétní situace, ale je pravda, že jsem poznal zblízka lidi, kteří touto nemocí trpí," řekl na setkání s novináři režisér, který předtím natočil televizní reportáž o škole pro lidi s Downovým syndromem a dlouhé roky měl souseda, postiženého touto chorobou.

Složité bylo herecké obsazení zejména role Léona. "Našel jsem ho těsně před začátkem natáčení, neměl jsem žádné pochybnosti, že je to ten pravý a jen jsem mu v některých ohledech přizpůsobil scénář."

Představitelé obou hlavních rolí byli v Karlových Varech a bylo patrné, že se mezi nimi vytvořil přátelský vztah. "Seznámili jsme se týden před natáčením a je pravda, že náš vztah byl pro film velmi důležitý a že jsme se brzy jako skuteční sourozenci cítili. Šlo nám to dobře, hráli jsme si spolu, bavili se, nebyl to vlastně herecký výkon ale společná zábava,"

řekla Marta Larraldeová, pohladila svého hereckého partnera po hlavě a ten se šťastným úsměvem dodal, že by chtěl ještě dál ve filmech hrát, že se mu to líbilo a už o nějakých nabídkách na další role ví.

Nechte maličkých... je režijní debut dánské herečky Papriky Steenové, jehož tématem je manželská krize po smrti dítěte. Britt se plně upne na práci a o tragické nehodě mlčí, její muž Claes práci naopak zanedbává a cítí potřebu se ze všeho vypovídat.

"Můj film nevznikl podle skutečnosti, nikdy jsem se nemusela vyrovnávat se smrtí dítěte, což je ta nejstrašnější věc, jaká může člověka potkat," řekla v Karlových Varech Steenová, která by i do budoucna chtěla být jak herečkou tak režisérkou. "Chtěla jsem převyprávět příběh osamocení v západní společnosti, zamyslet se nad tím, jak se vyrovnáváme se smutkem. Vlastně to neumíme, bojíme se ho dát najevo."

Paprika, která s úsměvem přiznává, že dobře ví, že v některých jazycích její jméno označuje koření, však nehodlá točit jen vážné, smutné příběhy. "Mám ráda komedie a chtěla bych je někdy dělat, ale myslím, že v konkrétní době přišel čas pro tento konkrétní film."

I ona poněkud obtížně obsazovala herce i štáb. "Dánsko je malá země, na herecký konkurs mi přišly skoro všechny dánské herečky a já se bála, že je moje odmítnutí urazí. Totéž bylo se štábem. Bylo to docela těžké - všichni jsme chodili do stejné školy, opíjeli se ve stejných hospodách, a já se mohla rozhodnout jen pro někoho. Samozřejmě v některých případech sehrálo roli i kamarádství, ale především jsem se rozhodovala tak, jak jsem byla přesvědčená, že to filmu nejvíc prospěje."