Většinou jde o filmy nezávislých režisérů, přičemž Keitel často stojí u začátku jejich kariéry, a když se stanou slavnými, znovu se k nim vrací. Ale hraje i ve filmech hollywoodského středního proudu jako je Červený drak nebo Ponorka U-571.

Jeho herecká tvář prošla v téměř stovce rolí řadou proměn, ale vždycky je svá a zajímavá stejně jako herec sám. Do Karlových Varů přijel převzít Cenu za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii a uvést film britského režiséra Johna Irvina City of Industry.

Začínal jste s mladým Martinem Scorsesem, později jste pomohl odstartovat kariéru Quentinu Tarantinovi, hrajete zkrátka často ve filmech tvůrců neznámých jmen, z nichž se časem stanou pojmy. Máte na režisérské talenty čich nebo je to náhoda?

Sám nevím, jak se to stává, je v tom určitě hodně štěstí. Ale máte pravdu, byl jsem u začátků řady skvělých filmařů. Snad je to i tím, že to zejména v těch začátcích to bývají autorské filmy, scenárista a režisér je táž osoba. Takové filmy mívají silné příběhy, a to mě láká.

Vzpomínáte si ještě na první setkání právě s Martinem Scorsesem, který zároveň objevil pro film vás?

Samozřejmě, to bylo v New Yorku, na univerzitě. On dělal konkursy na svůj studentský film a já se do něj přihlásil. Tehdy jsem se zrovna živil jako prodavač bot, ale ve filmu jsem strašně toužil hrát, takže mi bylo jedno, že to bude zadarmo. Nakonec si mě opravdu vybral a začala naše spolupráce.

Několikrát jste pracoval také s Quentinem Tarantinem. Točí výjimečné filmy, a je to určitě i výjimečný člověk. Někdy se říká, že je blázen, excentrik... jak ho znáte vy?

Excentrický možná trochu je, ale blázen určitě ne! Myslím, že lidé někdy zaměňují bláznovství za originalitu a Quentin je rozhodně velmi originální.

Hrát v Tarantinových filmech je určitě vynikající herecká zkušenost. Jsou to zároveň filmy vašeho srdce, vybral byste si je jako divák?

Ano, když jsem četl scénář Gaunerů, přesně tohle jsem cítil. Na těch stránkách se dělo něco, co bylo jedinečné, originální. Pak přišly Pulp Fiction - Historky z podsvětí a z obou se staly neobyčejné filmy a navíc kultovní legendy.

Vracíte se často po letech ke stejným režisérům. Je to dáno přátelskými vztahy, býváte v kontaktu a jen čekáte na příležitost ke společné práci?

Je to stejné jako u každého, jako to máte vy nebo kdokoliv jiný s kolegy, s nimiž někdy pracoval. S některými se stýkáme často, s jinými se léta nevidíme, a pak přijde nabídka na práci, která nám oběma sedí.

K nejvýraznějším rolím vaší filmografie patří ta v Pianu Jane Campionové, s níž jste později natočil ještě film Jako dým. Je rozdíl pracovat jako herec pod vedením silných mužů a pak křehké ženy?

S Jane Campionovou to je horší! Ne, to si samozřejmě dělám legraci. Když jsme se s Jane potkali, já přečetl scénář Piana a začali jsme pracovat, nahlížel jsem na ni jako na zjevení, na světlo. Byla pro mě jako bohyně, božská a hrůzná.

Změnil jste časem názor?

Nezměnil, jen jsme si byli postupem času bližší, bližší a bližší, až jsem pochopil, že jsem stejně božský a hrůzný jako ona.

Než jste se stal hercem, pracoval jste jako mladík u námořnictva. Máte důvod si na to ještě dnes někdy vzpomenout?

V Americe máme takové rčení: jednou u námořnictva, navždy u námořnictva. Naučil jsem se tam spoustu věcí důležitých pro celý život, takže mám důvod na to vzpomínat pořád. Velkou roli hraje, že jste tam pohromadě s tolika mladými muži různých ras, náboženství a kulturních zázemí. To samo o sobě bylo neuvěřitelně silné. A potom se z nás, kteří jsme společně trénovali, stalo společenství mladíků, kteří byli navzdory těm rozdílům všichni za jednoho a jeden za všechny. To bylo na té zkušenosti nejúžasnější.

Hrajete v nezávislých filmech i ve studiových vysokorozpočtových projektech. Co je pro vás v těch odlišných zkušenostech podstatné?

Není to o tom, že vysokorozpočtové filmy jsou vždy jiné než nezávislé - některé z těch studiových jsou velmi osobní. Hollywood má pověst, že hledá nejdřív úspěch a celistvost příběhu je až na druhém místě. Chci v tom udělat jasno: není to tak vždy, ale často to tak je, až příliš často.

Na rozdíl od toho nezávislý film je obvykle osobní záležitost, osobní dobrodružství scenáristy a režiséra nebo spisovatele a režiséra, ať to je táž osoba nebo není. Nejsou tam žádné vnější zásahy, ti lidé mají svobodu, aby ze sebe do práce dostali ty nejhlubší částečky své duše.

Vysokorozpočtové filmy to ne vždy dovolují. Ne vždy ovšem neznamená nikdy, protože někdy to dovolují. Většinou ale musejí být odpovědné kontrole studia.

Co se stane s nezávislým tvůrcem, když má velký úspěch a osloví ho studio? Musí se nutně zkazit nebo může být i v zájmu studia ponechat ho jakoby nezávislým?

Dobrá otázka! Obvykle se stane zkorumpovaným. Studio nechce, aby zůstal nezávislým, protože vlastně vůbec nerozumí, co to znamená. Ale rozumí tomu, že má v sobě potenciál vydělat spoustu peněz a to chtějí ve studiích nejvíc. Nejde však o to, že bychom se měli studií zbavit, jde o to je změnit. Potřebujeme je, ale měli bychom společně bojovat o to, abychom našli společný cíl, který by byl ku prospěchu celé filmařské komunity.

Lze takový společný cíl najít?

Ano, je to možné a musíme o to usilovat, protože protiklad toho by byla nulová naděje na změnu a bez naděje jsme zničeni.

Lze usilovat třeba tím, že velmi slavný studiový herec občas hraje ve nezávislých filmech?

Ne, to by bylo příliš jednoduché. To nikam nevede. Odpověď leží v hledání cesty k vytvoření lepší kultury.

Zanedlouho očekáváte narození dítěte. Víte, zda to bude chlapec, nebo holčička?

Musím s velkým respektem zapírat. Mojí ženě se líbí, když lidé vidí její těhotenství a ptají se jí: Je to kluk nebo holka? A ji baví odpovídat otázkou: A co myslíte vy? Takže kdybych vám to teď řekl, asi by se na mě zlobila.

Do Karlových Varů jste přijel z pracovního pobytu v Itálii. Jaký film jste tam točil a v čem vás v nejbližší době uvidíme?

Natáčel jsem nezávislý snímek režiséra Brada Mirmana The Shadow Dancer. Je to romantická komedie, jejímiž hrdiny jsou mladík s literárními ambicemi a proslulý spisovatel - toho hraji já. Kromě toho jsem nedávno dokončil další velkou hollywoodskou produkci, kriminální komedii Be Cool - pokračování filmu Chyťte ho! režiséra F. Garyho Graye, kde hlavní postavu Chiliho Palmera hraje opět John Travolta, Martina Weira Danny De Vito a kde mezi novými tvářemi uvidíte například krásnou Umu Thurmanovou. Oba tyto filmy by měly přijít do kin ještě letos stejně jako například National Treasure režiséra Jona Turteltauba, kde hraju společně s Nicolasem Cagem a Dianou Krugerovou.