Jak moc se liší práce na tak náročném a velkolepém projektu, jakým je Pán prstenů od natáčení nízkorozpočtového britského filmu?

Možná vám to bude znít hloupě, ale právě u těchto dvou filmů to bylo velmi podobné. Při práci na snímku s nízkým rozpočtem bývá skoro vždycky příjemně, protože to, co lidi motivuje k dobré práci, nejsou peníze, ale potřeba udělat hezký film. Všichni bydlí ve stejných karavanech, všichni mají stejné telefony, nikdo nemá výhody. To dělá na place dobrou atmosféru. U Pána Prstenů to bylo podobné díky Peteru Jacksonovi. Snažil se o vytvoření společného prožitku herců, bylo tam - na tak náročný film až překvapivě - přátelské prostředí a vztahy.

V Muzikantech z Clare hraje velkou roli irská hudba. Je to hudba vašeho srdce?

Dá se to tak říct. Když mi bylo nějakých šestnáct , sedmnáct, chodil jsem hodně do klubů, kde se hrála. Mám obě babičky z Irska, takže to ve mně je, a můj devítiletý syn Gabriel má dokonale  rezavé vlasy. Mimochodem, jeho maminka vypadá jako jihoamerická Indiánka, takže když se narodil, ptal jsem se, jestli si je jistá, že je její.

A co Pán prstenů - byl jste před natáčením filmu fanouškem knihy?

To ne. Četl jsem ji někdy v sedmdesátých letech, ale k velkým fandům jsem nepatřil. Dokonce když jsem dostal nabídku hrát krále Theodena, vůbec jsem si nebyl jistý, že chci jet  točit na Nový Zéland. Ta dálka a na tak dlouho... Dost jsem váhal, měl jsem nekonečné telefonáty s autory a vyptával se na podrobnosti, až řekli: Budeš nám zkrátka muset věřit a přijet. Tak jsem přijel a vzápětí pochopil, že jsem udělal dobře. Točilo se tehdy už pět měsíců, za vším byly vidět ty obrovské, několikaleté  přípravy, na place bylo cítit přátelství a  jistota, že se tu dělá něco velkého.

Čekali jste už tehdy tak ohromný celosvětový úspěch?

Víte, kdy jsme poprvé pochopili, že pokud se film podaří, tak úspěch určitě přijde? Když si měsíc před premiérou tolkienovští fanoušci samou nedočkavostí vyžádali založení webových stránek filmu a první den je navštívil milión lidí. Tehdy jsme si všichni uvědomili, co se bude po premiéře dít.

Do Karlových Varů přijede i představitel Froda, Elijah Wood. Jak jste ho při natáčení Pána prstenů poznal?

Jako chlapce, který už je zkušeným hercem (hraje snad od sedmi let) a přitom zůstal sám sebou. Spousta dětských hvězd se úspěchem hodně změní, ale to není jeho případ. Je jen mnohem chytřejší než odpovídá jeho věku.

Hrál jste v megahitech jako Pán prstenů nebo Titanic a zároveň pořád hrajete v malých evropských filmech, které takovou popularitu nemají. Jak vidíte jejich pozici v distribuci?

Myslím, že je důležité, aby si  každá země udržela svůj kulturní základ. V Británii svádí  angličtina některé filmaře dělat podle gusta amerických diváků a některé takové filmy jsou na americkém trhu i úspěšné. Ale publikum doma přesto vždycky ocení, když cítí, že je to hlavně pro něj. Francouzi tohle umí výborně, a vyplatí se jim to. Třeba Cyrano byl skvělý francouzský film a měl úspěch i v zahraničí. Myslím, že to je cesta - točit  pro svoje diváky a když se dílo bude líbit v Americe, je to bonus navíc. Chápu, že to je těžké kvůli penězům, v multikinech dnes mezi sebou bojují i velké americké filmy, natož evropské. Majitelé neradi riskují a radši hrají Pána prstenů v pěti sálech než by do jednoho pustili Muzikanty z Clare. Ale přesto - tak jako americký film natočí nejlépe Američané, tak Britové by měli točit britské filmy a Češi české. Jen tak mohou někdy uspět i jinde.