Jiří Bartoška se narodil 24. března 1947. Po studiu na Janáčkově akademii múzických umění v Brně hrál od roku 1972 v brněnském Divadle na provázku v Brně. Po dvou letech přešel do Činoherního studia v Ústí nad Labem, kde zaujal podáním titulní role v Diderotově Jakubovi fatalistovi. O rok později debutoval ve filmu Hřiště, po němž následovaly Noc klavíristy a především vypjaté Stíny horkého léta. Objevil se také v trilogii z pravěku natočené podle románů Eduarda Štorcha.

Klíčové angažmá přišlo v roce 1978, kdy po krátkém intermezzu v Městských divadlech pražských, přešel do Divadla Na zábradlí, kde pod režijním vedení Evalda Šorma vyzrál jeho herecký projev. Hrál v Macbethovi, Hamletovi i v Bratrech Karamazových.

Bartoška své herecké mistrovství prokázal i v Moliérovu Donu Juanovi a v Havlově Pokoušení, které Na zábradlí po svém příchodu režíroval J. Grossman. V roce 1992 se však hvězdy divadla s vedením nepohodly a odešly do komerčněji laděného Divadla Bez zábradlí, které založil Bartoškův kolega Karel Heřmánek.

Bartoška se kromě herectví začal věnovat i podnikání a manažerské činnosti V roce 1994 stanul v čele nového týmu, který převzal pořádání Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Stal se prezidentem Nadace film festival Karlovy Vary, která se v roce 1999 přetransformovala v organizaci pořádající festival.

Přesto se objevil v řadě filmů, ať už to bylo přepis Havlíčkovy lyricky laděné knihy Helimadoe, Brabcův Krvavý román, Zafranovičův thriller Má je pomsta, protektorátní drama Je třeba zabít Sekala, ( za skvěle ztvárněnou roli faráře byl nominován na Českého lva ve vedlejší roli), komedii z války Stůj, nebo se netrefím. Naposledy hrál v Brabcově krimi Bolero. Nezanevřel ani na divadlo. V Příbězích obyčejného šílenství filmového režiséra Petra Zelenky si v roce 2001 na prknech Dejvického divadla zahrál skladatele výtahové hudby, který už má to nejlepší za sebou.