BALDACHÝN: Totální bulvár!

Jak jistě víte, poznávacím znakem bulvárního zpravodajství jsou:

a) Vykřičník v titulku!

a) Vykřičník v titulku!b) přímé obracení se k celebritám ("Heleno, něco ti odpadlo!" nebo )

c) kreativní nakládání s realitou za účelem zvýšení dramatického efektu (v tom jsou si bulváry a filmaři nesmírně podobní)

Je však zjevné, že podobné informace vám elita české filmové publicistiky (jmenovitě jsou to Darka, Mirka, Věrka a Mirky dcerka) neposkytne. A proto - jako obvykle - musí nastoupit Baldachýn a přinést příběhy, které se jinde nedočtete. A slibuju, že budu bulvární, jak to jen půjde. Hele:

Jedna z věcí, které mě zdržovaly od blogování, je Marketa Lazarová. Obávám se, že čtenáři Novinek asi mnoho neví o tom, že letos uplynuly dva roky od petice za důstojné vydání tohoto filmu Františka Vláčila, který mnozí (a já taky) považují za nejvýznamnější český film v historii. A který na rozdíl od Anděla na horách nikdy nevyšel na DVD a je téměř nemožné se k němu dostat mimo pár festivalových uvedení. Zjednodušeně řečeno Marketě hází klacky pod nohy fakt, že to je... nejvýznamnější český film v historii. A že všichni nejlépe vědí, jak by měl výsledek vypadat. Když mě před zvolili do čela Rady fondu kinematografie, měl jsem bláhový dojem, že budu schopen tu situaci nějak vyřešit, ale po půl roce snažení jsme sice o něco dál, ale bohužel ne na dohled.

Zdá se, že je Marketa čím dál tím víc štíhlejší, ale musí se uznat, že jí to sluší! Její hadry jsou naprosto úžasné a sedí jí jako "druhá kůže". Cárová bundička je hit a k tomuto jednoduchému stylu ladí.

Marketa mě ve Varech dostihla hned dvakrát. Jednou, nad ránem, v pivním stanu, když jsem debatoval s partou havířů (fakt) o filmu. Jeden z nich mě najednou šťouchl prstem do prsou a povídá: "Se pry vyznaš ve filmech."

Marketa mě ve Varech dostihla hned dvakrát. Jednou, nad ránem, v pivním stanu, když jsem debatoval s partou havířů (fakt) o filmu. Jeden z nich mě najednou šťouchl prstem do prsou a povídá: "Se pry vyznaš ve filmech."Neochotně jsem přisvědčil a on pokračoval:

Marketa mě ve Varech dostihla hned dvakrát. Jednou, nad ránem, v pivním stanu, když jsem debatoval s partou havířů (fakt) o filmu. Jeden z nich mě najednou šťouchl prstem do prsou a povídá: "Se pry vyznaš ve filmech."Neochotně jsem přisvědčil a on pokračoval:"Tak posluchaj: mam doma ve-ha-es a na te natočeny nejlepši česky film, co jsem viděl. Ktery to je?"

Říkal jsem, ať neblbne a řekne aspoň rok a nebo režiséra, ale dal mi jen jeden pokus a žádnou nápovědu.

Řekl jsem Marketa Lazarová. A on povídá: "Jak to viš?", což mě po těch hodinách debat, v nichž mě různé partičky přesvědčovaly, že staré filmy nikoho nezajímají a že bychom se měli starat jen o nové, dojalo k slzám.

A po druhé se Marketa vrátila s informací, že jedním z festivalových hostí je muž jménem George Gund III., skutečně mýtická postava našeho filmu. Je to americký multimilionáře, který vlastní klub Cleveland Cavalliers z NBA, hokejový klub San Jose Sharks, tryskáč a... práva na Marketu Lazarovou (pro americký trh).

George Gund III., majitel Kavalírů, Žraloků a Markety (vpravo)

Zamiloval se do toho filmu hned v roce 1968, koupil kinopráva a v roce 1995 si je obnovil. Rád by vydal Marketu na DVD (prý možná u Criterionu, což čtenáři Novinek možná netuší, že je nejdál). Vyprávěl jsem mu, jak se snažíme najít způsob, jak by znesvářené strany umožnily vyrobit co nejkvalitnější digitální podobu Markety, která by pak byla k dispozici těm, kdo by měli zájem ji vydat doma i ve světě, a zvedal kartáčky, které má místo obočí.

A já měl dojem, že kdyby to bylo na něm, tak už ten neznámý Ostravák ze stanu Pilsner Urquell může vyhodit hnusnou ve-ha-es a nahradit ji za de-ve-de, za které bychom se nemuseli stydět...

Tragická nebulvárnost předchozího textu mě nutí razantně změnit téma.

I toto je skutečný příběh, který vám ostatní média zamlčují (proto, že o něm nevědí). Byl jsem jedním z účastníků jednání mezi filmaři a politiky (Blýská se na systémové financování filmu), se kterým se - jako obvykle - dělaly velké ciráty. Kolegové novináři byli zcela vytlačeni z okolí, aby snad někdo něco nezaslechl, i když to byl druh debaty, která by se dala přenášet televizí a v níž nikdo neříkal nic tajného.

Schody k salónku Beethoven v hotelu Pupp byly střeženy ochrankou a přímo u vchodu vartovali ministerští úředníci.

Někdy po tři čtvrtě hodině jednání do místnosti vstoupil nenápadný chlapík, kývnul na pozdrav a sedl si na volné místo vedle Lubomíra Zaorálka. Kývli jsme mu taky na pozdrav, protože jsme mysleli, že to je něčí asistent. Politici kývli na pozdrav, protože si mysleli, že to je nějaký filmař, a pokračovali jsme v debatě o smyslu existence Českého filmového centra.

Vetřel se tak přirozeně, že si ho nikdo z pověřených hlídačů nevšiml. Až na jedinou ženu, která se stará o public relations českých filmů. A ta okamžitě věděla, protože má šestý smysl pro Holubovu letku, tajné seskupení falešných novinářů utvořené s cílem dostat se na všechny večírky bez pozvánky. Tito lidé jsou trénováni v boji o festivalové přežití, vezmou na sebe bez problému jakoukoli identitu, dokážou bleskově vniknout kamkoliv, sežrat chlebíčky a zmizet beze stopy.

Dotyčná sebrala odvahu, vrazila dovnitř, vytáhla ho za flígr. Ochranka u něj našla festivalovou akreditaci na jméno slovenského režiséra Martina Šulíka, jímž rozhodně nebyl. Akreditaci mu odebrali a byl navěky vyhozen z festivalu.

Tak se stane - dříve, či později - všem Holubům. A všichni pak - dříve, či později - změní peří. O pár hodin později jsem na něj narazil na chlebíčkové party Katalánského filmového festivalu. Vyfotil jsem si ho a on vytáhl z tašky kameru a začal si točit mně na oplátku.

Doufám, že ji někdo nepostrádá.

Hezký den.