Včera byla konečně vyřešena festivalová anomálie a čtyřicet let starý kultovní film Harold a Maude, který se do programu festivalu dostal jako součást vzpomínkové sekce Nový Hollywood, zmizel z čela žebříčku divácké soutěže. Nahradily ho nové, vděčné a Vratné lahve. Škoda.

Kdyby vyhrál Harold (trailer zde - a jaký krásný), mohl to být coolest festival ever. Jakkoli nemám nic proti Flaškám - jak se jim mezi novináři familiérně říká - Harold a Maude, pekelně vtipný a nebesky dojemný příběh o tom, jak nešťastný osmnáctiletý Harold najde svou životní lásku v osmdesátiletém těle šarmantní a potrhlé Maude, je tím opravdovým nejoblíbenějším filmem festivalu. A Haroldův pohřebně vytuněný jaguár...

... autem, za které by každý rozumný člověk vyměnil jakoukoli z nových audin, co tady jezdí kolem (tedy - kdyby mu patřila. Kdyby byla cizí, tak by ji každý rozumný člověk vyměnil i za krabičku sponek, protože by se mu to i tak vyplatilo).

Cynické filmové novinářky se v den prvního uvedení zdravily "Vidělas Harold a Maude? Brečela jsi?" - "Jako kráva."

A když se nakonec rozjel titulkový song If You Want To Sing Out, Sing Out Cata Stevense, byl aplaus pokaždé dlouhý a vestoje. Nevím, čas to ukáže, ale mám dojem, že Vratné lahve budou mít lidi ještě dlouho rádi.

Ale Harolda s Maude budou milovat.

Zajímavé je, že jak Vratné lahve, tak Harold a Maude jsou filmy o tom, že máme volbu - žít naplno, nebo rezignovat a své životy jen přežít. Svěrákův ex-učitel Tkaloun by jistě nedokázal odejít s takovou grácií jako Maude, ale jsou to postavy ze stejného kadlubu.

I tak bych však byl býval rád, kdyby režisér Hal Ashby, který se ze střihače změnil v režijního guru hollywoodské nové vlny, dostal ve Varech diváckou cenu.  Svými několika filmy (Byl jsem při tom, Šampón, Návrat domů - žádný nezůstal zapomenut) ovlivnil nejen diváky, ale hlavně nastupující režijní generaci Spielbergů a Lucasů, ale svého jediného Oscara dostal totiž jen ještě jako střihač cizích filmů a ani dalších cen paradoxně moc nepobral - čtyřikrát nevyhrál v Cannes a na všechny ostatní ceny byl vždycky jen nominovaný.

Konec Ashbyho života byl velmi smutný - guru americké filmové renesance ostříhal své erbovní vousy (kvůli němu je dodnes nosí Spielberg i Coppola, protože všichni mladí režiséři tehdy chtěli vypadat jako on), vysadil drogy - a žebronil o práci alespoň v televizi. Ale něco mi říka, že ten pravý Hal Ashby by se na ty ceny vyprdnul. Koneckonců - to pro něj Cat Stevens pod závěrečnými titulky Harold a Maude zpívá:

If you wanna live high, live high.
If you wanna live low, live low.

A Hal si vybral tu první možnost.

Nám tu nezbývá než live low, chodit do kina a plakat jako krávy.