Letos vyrukoval Chocholoušek s neméně originálním nápadem: spojit normalizační estetiku festivalového epicentra s westernovým řezem písma.

Westernový font

"Všechno začalo od festivalové znělky, kterou letos dělalo Studio Najbrt," rekapituluje Martin. "Festival chtěl znělku, která by byla jednotná a dala se použít pro víc ročníků. Verze znělky, která nás inspirovala, kombinovala řezy písem z několika předchozích let." Westernový font měl původně figurovat jen ve znělce, ale byla prý škoda nevyužít ho i pro výzdobu a propagaci. Letos vás proto na každém rohu čekají nápisy jako ze saloonů Divokého Západu.

Některá písmena dokonce začala žít vlastním životem mimo svůj význam: například ornament, který zdobí vnější plášť Velkého sálu a další místa, je ve skutečnosti "O", a před spodním vchodem do Thermalu stojí dvojice gigantických podsvícených "F".

Martin se zapojil i do spolupráce na konceptu velkoformátových fotografií, z nichž na vás zhlíží ona záhadná westernová blondýna - jinak slovenská modelka Zuzana. Po několika letech, kdy centrální figuru výtvarné koncepce festivalu představoval muž, se tak žezla ujímá něžné pohlaví.

Ve výsledné podobě letošního kabátu festivalu se však střetly názory více lidí - vedle Aleše Najbrta například fotografa Václava Jiráska, který se slovenskou modelkou Zuzanou při náročném celodenním maratónu nasekal stovky snímků. Se stejným důrazem vyslovuje Chocholoušek ale i jméno kolegy Michala Starého - technického architekta, jenž uvádí jeho nápady do praxe a od 14. června v Thermalu dohlíží na stavbu a montáž všech propriet: "Co já vymyslím ve výtvarné stránce, to on dovede do konce. Jsme skvěle sehraný tým, troufneme si na věci, které tu nikdy nebyly a o kterých kolikrát nevíme, jak budou fungovat. Třeba každé to F před vchodem váží přes půl tuny... "

Třásně stokrát jinak

Naopak všudypřítomné třásně odkazují k filmu noir šmrncnutém stylem slavného filmu Barbarella s Jane Fondovou v hlavní roli.  Martin Chocholoušek rozpracoval motiv třásní na více úrovních. "Přes třásně vidět je i není. Dají se nasvítit jako exkluzivní pozadí, ale zároveň něco může být ještě dál za nimi - zeď, nebo třeba velký sál. Mají v sobě pohyb i tajemství, hodně mi sedí k tématu filmu jako takovému," říká.

Při přípravě výtvarné koncepce festivalu měli autoři na paměti budovu Thermalu - stavby, jež možná není krásná v klasickém slova smyslu, ale rozhodně má velmi silný vlastní charakter. "Je složená ze spousty prvků, které se líbit můžou a nemusejí. Jsou tady hliníkové stropy, design původního nábytku, každá místnost je architektonicky jinak řešená, střídají se tu zářivky, různé kovy a betonovo-kamenné bloky. Thermal je hodně postavený na skle: kamkoliv se podíváte, vidíte i něco dalšího za tím. Skoro jako oko kamery," vypočítává Chocholoušek.

Sám ale zůstává především služebný jak hotelu Thermal, tak celému festivalu: "Některé věci jsou pro mě velká výzva, ale navazuju v téhle práci na odkaz Šimona Cabana a snažím se stejně jako on o to, abych z Thermalu udělal v první řadě příjemné a zajímavé místo, kde se lidé budou cítit dobře."