Článek
Jaké bylo znovu točit s Menzelem film Obsluhoval jsem anglického krále? Jak se od dob snímku Vesničko má středisková změnil jako režisér?
Jako první láska, zůstane vždy první. Podobně je tomu i s prvním filmem. Je zajímavé, že po Vesničce jsem pak hrál už v každém jeho dalším filmu - dokonce i ve snímku Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina, kde jinak hráli samí Rusové. Nesmírně si vážím toho, jakou důvěru ke mně Menzel chová, a snažím se to svému objeviteli pro film splatit. Především platí, že tím, jak dělá film i divadlo a zároveň sám hraje, rozumí hercům asi nejvíce. Ví, co od nich může žádat a co může dostat.
Co vám řekl k vaší roli obchodníka Waldena v tomto posledním filmu?
Původně jsem měl hrát pana Tichotu na vozíčku, ale protože vypadl herec, který měl ztvárnit Waldena, tak mě režisér Menzel požádal, abych vzal tuto roli. Já jsem přitom alergický na takové ty prvoplánové tlusťochy, kteří nehovoří o ničem jiném než o žrádle, a chovám vůči nim určitou předpojatost. Ale věděl jsem, že když to bude s režisérem Menzelem, bude to krásná role, protože v ní spolu najdeme kromě žrádla i jiné hodnoty.
Na festivalu mohou diváci zhlédnout v sekci Visegrádu vedle Menzelovy adaptace ještě film režiséra Dušana Trančíka Zima kouzelníků. Jakou tam máte roli?
Hraji muže v mém věku, který se cítí odstavený od dění. Ujel mu vlak. Proto je mi ta role blízká, zdá se mi, jako by tato doba jen vyznávala mládí, zatímco by se dneska klidně mohly točit filmy, které by si všímaly starých lidí, protože ti se ocitli na okraji společnosti. A právě toto téma se zpracovává ve snímku Zima kouzelníků.
Nedávno se objevil v kinech film Roming. V oficiálním textu distributora se můžeme dočíst: "Na cestě přátelé zažijí množství komických příhod i dojemných situací." Jak to vypadá na place, když se sejdou herci jako Labuda a Polívka?
Především dostanou společný karavan, protože produkce na dva karavany nemá. V tom je největší rozdíl oproti americkým hercům, tam se lidi tak nepřátelí, protože každý je izolovaný ve svém vlastním. My jsme se z těchto úsporných finančních důvodů stali přáteli na život a na smrt, a když jste společně zavření celé dva měsíce v karavanu, přinutí vás to vzpomínat na celý život a probrat všechna témata.
To pak v tom druhém objevíte i to, co diváci z výsledků vaší práce nemůžou nikdy poznat. Vstoupíte si navzájem do svých životů a stanete se takovým druhým alter egem toho druhého.
Zní to strašně idylicky. Byla také nějaká ponorková nemoc?
Ponorková nemoc vyplynula z toho, když jsem jednou ráno vzbudil Bolka Polívku, jelikož zaspal, a on na mě křičel, že jeho má právo budit jenom producent a ne kolega a přítel herec. Z této jedné aféry se mnou jeden den dokonce nehovořil.
Opět jste dostal k natáčení partnera, který je jak povahově, tak fyzicky odlišný. Nepřipomnělo vám to natáčení filmu Vesničko má středisková, kde vám parťáka dělal János Bán alias Oťík?
Jenže János Bán v té době kromě maďarštiny neovládal žádný jiný jazyk, takže jsme spolu neustále mlčeli. S Bolkem se to nedá porovnat, protože kromě češtiny ovládá ještě několik dalších světových jazyků. Naše rozhovory přecházely ze slovenštiny do češtiny, z češtiny do italštiny, z italštiny do francouzštiny a do angličtiny. Takže jsme tak trochu suplovali, že film nebyl mezinárodně obsazen.
Byla vám role Romana v Romingu něčím blízká?
Hrál jsem tatínka, který má syna. A synové s tatínky a naopak mají celosvětově problémy. Sám jsem také tatínek, takže to dobře znám.
Ve filmu hraje vašeho syna Vítek Holub. Jak se vám spolupracuje s dětskými herci?
Vítek byl úžasný. Poprvé se dostal do filmového prostředí a skutečně mezi nás zapadl. S Bolkem máme stejně velké děti, takže jsme měli porozumění a byli jsme k němu shovívaví a tolerantní. Dobře mezi nás zapadl, protože nebyl vtíravý. Stal se prvním divákem všech našich legrácek a vtipů, vzájemně jsme se inspirovali.
Petr Koliha řekl: "Vzájemné vazby mezi slovenskou a českou kinematografií nikdy nepřestaly existovat." Zajímalo by mne, jak se na to koukáte vy?
Naprosto s tím souhlasím. Přátelství mezi slovenskými a českými herci začíná u filmu, poté při vzájemném hostování v divadlech. Občas se dokonce stává, že slovenští herci přecházejí z filmu na česká divadelní prkna.
Ztvárnil jste spoustu rolí, pravidelně se objevujete také v pohádkách. Je ještě nějaká role, kterou vám nikdo nenabídnul a vy na ni máte spadeno?
Čas se krátí, takže jsem vděčný za každou nabídku, ale že bych měl speciálně spadeno na nějakou roli, to se říct nedá. Ale nechám se překvapit, co mě ještě čeká a kde snad budu ještě moci zužitkovat vše, co jsem se za svůj herecký život naučil.
V létě budete vystupovat na Letních Shakespearovských Slavnostech v Praze v představení Jak se vám líbí. Jaké jsou vaše další plány?
Budu hrát v novém českém filmu Jana Hartla, který se bude natáčet v létě v Praze a jmenuje se Taková hezká rodinka. Jde o komedii, mám tam oddávat nějaký pár a zároveň se dvořit paní Chýlkové. A na to se opravdu těším.