Článek
Zlínský festival se dosud v Cannes nikdy nepředstavil - co vás k prezentaci vedlo?
Především velmi dobré zkušenosti, které máme v tomto směru z Berlinale - povědomí o festivalu zřetelně pomáhá získat pro ten náš kvalitnější filmy. Festivalů je dnes totiž ve světě takový nadbytek, že mezi sebou o uvedení dobrých filmů bojují, a čím víc se o tom kterém ví, tím lépe se mu tvoří program. Například o skandinávské filmy je takový zájem, že se seveřané orientují jen asi na dvacítku festivalů, a vzhledem k jejich prestiži speciálně v dětské tvorbě je dobře, že zlínský festival u nich má dobré renomé.
Máte tedy ještě další plány, kam do světa vyrazíte?
V Berlíně a v Cannes chceme tyto prezentace pořádat pravidelně, navíc máme namířeno na festival v Římě, který je nový, letos proběhne teprve jeho druhý ročník a podobně jako na Berlinale je jeho součástí festival dětských filmů. Rádi bychom mu tedy o sobě dali vědět. Chceme být zkrátka hráčem na světovém trhu.
Na co ze světa se tedy mohou návštěvníci letos těšit?
Rozsahem bude program podobný minulým ročníkům, máme připraveno 357 filmů ze 40 zemí celého světa a jsou tam letos snímky i z pro nás natolik exotických zemí, jako je Malajsie, odkud máme moc hezký film mladé režisérky ve stylu Pan Tau jede na prázdniny, nebo Vietnam, kde se nám podařilo získat teenagerský snímek 9x. V řadě zemí o dětské filmy skutečně pečují, takže je pořád z čeho vybírat.
Proměňují se nějak dětské filmy za ty roky, co sestavujete zlínský program?
Velmi zřetelně mizí pohádky a nahrazují je silné příběhy o problémech, s nimiž se děti v životě setkávají. Takový je letos třeba holandský film Ofsajd o šikaně. Druhý hlavní proud jsou rodinné dobrodružné filmy, například rakousko-německo-lucemburské Medvědí oko o neandertálci, který rozmrzl v Alpách.
V kategorii pro mládež je to podobné - z Číny máme film s výstižným názvem Třináctiletá, v indickém Vanaja se dvanáctiletá holka protlouká sama Indií, brazilská Antonia je o dívčí kapele, jejíž jedna členka v sebeobraně zabije.