Hlavní obsah

Život gladiátora byl krutý, krvavý a osamělý

Novinky, BBC, mcm

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Jedna jediná brána vedla ven z gladiátorské školy u římského Carnunta v dnešním Rakousku. Opevněné místo u Dunaje, kde tyto sportovní hvězdy starověku žily, bylo vlastně cvičištěm a žalářem v jednom.

Foto: Profimedia.cz

Římští gladiátoři neměli lehký život.

Článek

„Byla to jakási směsice kasáren a vězení, zařízení s vysokým stupněm ostrahy,“ domnívají se experti z německého Römisch-Germanisches Zentralmuseum, kteří spolu s rakouskými archeology provedli virtuální rekonstrukci gladiátorské školy.

I když vědci použili pouze vzdušné fotografie, radary a magnetometry, vytvořili mimořádně plastický obraz celého místa. „Objevy v Carnuntu nám poskytují živou představu, jaké to bylo žít a trénovat coby gladiátor na mrazivé severní hranici římského impéria,“ upozornila americká expertka na starověké zápasníky Kathleen Colemanová z Harvardské univerzity.

Majitelé školy jistě dobře věděli, proč ji proměnili v pevnost a žalář. Asi nešlo jen o to, aby se zápasníci plně věnovali cvičení a nevyváděli v přilehlém Carnuntu. Gladiátoři byli povětšinou otroci, zajatci nebo zločinci a zároveň elitní bojovníci. Bez kontroly mohli nadělat spoustu potíží - nebo utíkat a vyvolávat ničivá povstání, jako se to svého času podařilo Spartakovi po úniku z gladiátorské školy v jihoitalské Capui.

Skoro jako v Římě

Omezený byl nejen pohyb gladiátorů, nýbrž i jejich soukromí. Dokud se z nich nestali zkušení veteráni na odpočinku, kteří školili nováčky ve vybrané disciplíně, žili často osaměle v celách o velikosti tři až sedm čtverečních metrů.

K čemu ale soukromí? Gladiátor měl zápasit nebo cvičit, a k tomu byla škola vybavena více než dostatečně: na dvoře obklopeném jednopatrovými budovami stála kruhová výcviková aréna, kousek bokem ležel rozsáhlý cvičný areál s konírnami.

Foto: Profimedia.cz

Římské Koloseum

„Gladiátoři netvořili týmy. Každý z nich bojoval jen za sebe, cvičil a zjišťoval, s kým bude bojovat,“ zdůraznil jejich osamělost v životě i v boji vídeňský archeolog Wolfgang Neubauer.

V budovách měli zápasníci kromě obytných místností a cvičeben k dispozici také lázně, ošetřovny a vodovody. Vyhřívané podlahy umožňovaly výcvik i v zimě. A aby nechybělo už vůbec nic, přiléhal ke škole, zabírající plochu více než jednoho hektaru, také hřbitov.

Byznys pro celou říši

Neubauer ale zdůraznil, že zápasníci moc často zabíjeni nebyli, na to byli příliš cenní. „V amfiteátrech asi umírala spousta jiných lidí, kteří nebyli cvičeni k boji. Při souboji gladiátorů šlo ale o výkon, ne o zabití druhého,“ připomněl.

Srovnání škol v Carnuntu a v hlavním městě říše podle Colemanové ukazuje, že gladiátoři byli v provinciích ubytováni a cvičeni stejným způsobem jako v Římě. Rakouští vědci zase zdůraznili, že škola je tak velká, že soupeří i se slavným Ludus magnus, s gladiátorskou školou, která poskytovala zápasníky pro římské Koloseum.

Však také amfiteátr v Carnuntu byl prý čtvrtý největší v celé říši. V tamní škole se cvičilo přinejmenším 80 zápasníků, což podle Neubauera dokazuje, že hry byly „velkým byznysem“ i mimo hlavní město Řím...

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám