Hlavní obsah
Ve zničeném městě zůstává jen hrstka obyvatel. Foto: Profimedia.cz

Záchranář odmítl opustit vybombardované syrské město

V napůl zničeném syrském městě Sarákib v provincii Idlíb v současnosti zůstává jen hrstka původního obyvatelstva. Ještě nedávno zde žilo více než 60 tisíc lidí, ale opakované nálety, hlad a zima většinu lidí vyhnaly. Jedním z těch, kdo odmítli odejít, je nyní již veterán civilní obrany, dvaačtyřicetiletý Laith al-Abdalláh.

Ve zničeném městě zůstává jen hrstka obyvatel. Foto: Profimedia.cz
Záchranář odmítl opustit vybombardované syrské město

„V minulosti byl účetním místní směnárny, dnes počítá už jen lidi vyproštěné z trosek,“ napsal server BBC News. Mnozí z nich utrpěli zranění při náletech syrských či ruských letounů, protože jde o poslední enklávu ovládanou protirežimními rebely. Laith zde působí sám, jeho manželka i dvě děti rovněž uprchly.

„Viděl jsem příliš mnoho mrtvých na to, abych je tady nechal,“ vysvětluje. Mluví spolu jedině přes videotelefon, Laith je ale rád, že jsou mimo nebezpečí.

Ztratil mladšího bratra

Prvním, koho ztratil, byl v roce 2012 mladší bratr Muhammad. „Vyhrabal jsem ho z trosek domu zasaženého bombou, ale o několik hodin později zemřel v nemocnici. Bylo mu pouhých dvaadvacet,“ říká.

Pokud by si ale někdo myslel, že po této hrozné zkušenosti záchranář ukončí spolupráci s tzv. Bílými helmami, byl by na omylu. Právě naopak.

„Po tvrdých leteckých úderech tady byla spousta potřebných lidí. To mě motivovalo zůstat a pomohlo mi to také překonat zármutek nad ztrátou bratra,“ dodává Laith.

Smutné vzpomínky

Vzpomíná i na záchrannou akci v roce 2015, kdy proasadovské síly začaly zasypávat Sarákib barelovými bombami, tedy náložemi doplněnými o hřebíky a kusy kovu. Měly strašlivou ničivou sílu a zranily mnoho civilistů.

„Holýma rukama jsem odhazoval trosky, abych dostal ze sklepení jednu starou paní. Slyšel jsem ji naříkat, ale byla moc hluboko. Nakonec jsem se k ní dostal,“ říká Laith. Nedávno zase vytáhli z trosek devítiletou dívenku Islam. Měla potíže s dýcháním, ale přežila.

A po dalším náletu jej vyfotografovali, jak vynáší v náručí z univerzitní laboratoře mladou vědkyni. „Ale tenhle příběh neměl dobrý konec. Jmenovala se Abír, měla krátce před dokončením studií, ale nepřežila,“ vzpomíná Laith.

Topí se i nábytkem

Město podle něj bývalo plné života a smíchu, bylo rušným a šťastným koutem Sýrie. Teď je tiché a smutné jako prázdná skořápka. Všeho je nedostatek, nejde ani elektřina a lidé si topí dřevem. Často v kamnech skončí i cennosti, nábytek, šaty a to, co si uprchlíci nemohou vzít s sebou na cestu.

Sarákib leží na jihu provincie Idlíb a pokud prosyrské síly obnoví ofenzívu, bude mezi prvními, které padnou. Prezident Bašár Asad opakovaně slibuje, že dobude každou píď vzbouřenecké oblasti.

Laith se obává, že brzy skončí mezi stovkami dalších běženců. „Ale pevně doufám, že mě k odchodu nikdo nedonutí. Tady je celý můj život,“ dušuje se. O jeho osudu podle BBC News nakonec rozhodnou mezinárodní dohody a pakty, do nichž samozřejmě nemůže nijak mluvit. Přesto se nevzdává naděje, že jednou se bude v jeho rodném městě žít stejně šťastně jako v minulosti.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků