Začal Rumcajsem, pak se ozval Disney. Čech dokáže s programem kouzla

Výtvarné umění Daniela Sýkoru (41) přitahovalo odmala. „Táta vždy perfektně maloval. Chtěl jsem to umět stejně dobře, ale nešlo mi to,“ vypráví. Později objevil ještě jednu vášeň, která mu změnila život: počítače. A opět za to „mohl“ jeho otec, který tehdy učil na fakultě strojní pražského ČVUT.

„Chodil jsem za ním sem do budovy ČVUT na Karlově náměstí a tady jsem objevil počítač a internet,“ pokračuje Sýkora. Technika byla v té době, na začátku devadesátých let, ještě v plenkách, ale už uměla zobrazit jednoduché, počítačem vytvořené obrázky.

„Napadlo mě: když nejsem schopen obrázek namalovat, mohl bych říct počítači, aby ho namaloval za mě,“ vzpomíná Sýkora. A ta myšlenka už ho nepustila.

Později se přihlásil na fakultu elektrotechnickou na zmíněném ČVUT, kde se počítačové grafice začal věnovat naplno.

„Pak nastal další obrovský zlom. Ještě během studií za mnou přišel kolega Jan Buriánek, který pracoval pro firmu UPP. Ta vytvářela digitální triky do filmů,“ vysvětluje.

„V UPP tehdy chtěli obarvit první sérii večerníčků O loupežníku Rumcajsovi, původně černobílou. Ale práce byla velmi zdlouhavá a finančně náročná,“ pokračuje v příběhu.

Kolega se ho zeptal, zda by jim s Rumcajsem nechtěl pomoct. „Souhlasil jsem – a do té práce jsem se úplně zamiloval,“ usmívá se ještě dnes. Co bylo jeho úkolem? Na to je třeba vysvětlení.

Animovaný film je vlastně sled po sobě jdoucích obrázků. Za vteřinu vám jich před očima proběhne pětadvacet, takže osmiminutový film, tak dlouhý byl jeden příběh o Rumcajsovi, má takových snímků dvanáct tisíc. A to si vynásobte třinácti, tolik dílů měla první černobílá série o Rumcajsovi.

Kdyby chtěl grafik vše vybarvit, musel by každý z těchto tisíců snímků barvit zvlášť: vždy čepec červenou barvou, boty hnědou a tak dále… Daniel Sýkora na to šel jinak. Vymyslel program, díky němuž tuto úmornou práci zvládl počítač.

„Člověk nejdříve obarvil jeden snímek a počítač pak sám určil, kam se třeba postava Rumcajse pohybuje, a dokázal další snímky obarvit sám,“ vysvětluje programátor.

Samozřejmě to počítač nezvládl zcela bezchybně, po něm musel opět nastoupit člověk a opravit drobné chyby. Ale práce bylo najednou daleko, daleko méně. Navíc, opravovat takové chyby zvládl i poučený laik. Sýkorovi tak vypomohla doslova celá rodina.

„Bratr, bratranec, manželka, tchán, všichni pomáhali. Když teď běží v televizi obarvený Rumcajs, vždy říkají: na tom jsme pracovali,“ usmívá se Daniel. Práce snů ho však teprve čekala.

Práce na Rumcajsovi se nakonec stala i tématem Sýkorovy diplomové práce. „Psal jsem právě o obarvování kreslených filmů. Komisi jsem při obhajobě pouštěl večerníček a oni byli nadšení,“ vzpomíná.

Svůj počítačový program následně ještě zdokonaloval ve spolupráci se studiem Anifilm v Praze a také na univerzitě Trinity College v Dublinu. Poté ho oslovili z firmy TVPaint – výsledek jeho práce se díky tomu stal součástí většího počítačového programu, který používají tvůrci kreslených filmů po celém světě.

„Vím, že můj program na obarvování filmů použili třeba během práce na snímku Červená želva, ten byl nominován na Oscara,“ říká Daniel. Na základě jeho práce mu v roce 2009 přišel e-mail, o němž se mu ani nesnilo.

„Byl od společnosti Walta Disneyho. Ptali se mě, zda bych nechtěl přijet do Los Angeles na pracovní stáž. E-mail mi přišel zrovna na Štědrý den,“ vzpomíná Sýkora. Dostal tak opravdu hezký vánoční dárek a nabídku samozřejmě přijal.

„Pro Disneyho jsem pracoval na filmu Lví král, na té původní kreslené verzi z roku 1994,“ popisuje Daniel. Tentokrát nešlo o obarvení filmu, snímku se musela dodat hloubka – tak, aby v kině po nasazení speciálních brýlí vznikl dojem, že postavy vystupují z plátna směrem k divákovi.

Sýkorova práce byla vlastně podobná – musel „naučit“ počítač, aby tuto hloubku určoval sám namísto člověka.

„Film šel v roce 2011 znovu do kin už jako trojrozměrný a ve Spojených státech se stal velkým hitem,“ říká Sýkora. Přestože ho lákala nabídka v tomto studiu zůstat, vrátil se do České republiky, zejména kvůli rodině – ženě a čtyřem dětem. Doma na něj navíc čekaly další výzvy.

Daniel se vrátil ze Spojených států, začal na ČVUT sám vyučovat a spolu se studenty dál zdokonaloval své programy. Obloukem se také vrátil ke své původní vášni, výtvarnému umění.

„Oslovili nás z univerzity v nizozemském Delftu. Usilovali o to, aby počítač namaloval nový obraz a ten vypadal, jako kdyby ho vytvořil malíř Rembrandt. A nás požádali o pomoc,“ popisuje další výzvu.

Že se mu práce povedla, o tom svědčí i obraz v jeho kanceláři. „Vypadá jako dobový portrét od Rembrandta, ale je to namalovaný rektor univerzity v Delftu,“ usmívá se programátor. Stačilo počítači dát fotografii rektora a stroj už pak sám nakreslil jeho portrét ve stylu nizozemského malíře.

„Takový portrét dokáže stroj kreslit okamžitě. Stoupnete si před počítač s kamerou a on vám hned ukáže, jak byste vypadali, kdyby vás kreslil Rembrandt,“ pokračuje Sýkora. Taková vychytávka by se mohla objevit třeba v muzeu, kde bude malířova výstava. Každý návštěvník by si mohl hned prohlédnout, jak by ho nizozemský mistr zvěčnil. Jednu mýlku však musí Sýkora vyvrátit.

„Lidé si často myslí, že jsem pracoval i na filmu S láskou Vincent, to byly zase rozpohybované obrázky ve stylu Vincenta van Gogha. S filmaři jsem byl v kontaktu, ale než jsme naši technologii dokončili, oni už měli film natočený,“ vysvětluje Daniel. Zároveň však dodává, že s jeho technikou by si tvůrci tohoto snímku dnes ušetřili práci.

Musím se zeptat, co s takovými esy v rukávu Sýkora chystá. „Spolupracuji teď s hudebníkem Michalem Dvořákem, který připravuje velkou audiovizuální show Drawman na téma Alfonse Muchy,“ odpovídá.

„Součástí bude i promítání filmu, v němž budou rozpohybovány Muchovy obrazy,“ dodává programátor a pouští nám ukázku. Na ní je Muchův autoportrét, který se ovšem hýbe a promlouvá k divákům.

Stačilo nahrát video s hercem, který je malíři podobný, a počítač už ho „překreslil“ ve stylu Muchových obrazů. A stejně Sýkora oživuje i samotné umělcovy malby. Tato show by měla být hotová ještě letos a promítat by se měla nejen doma, ale i v zahraničí.

„Vedle toho se chystá ještě film Rosentaal režiséra Miroslava Krobota. Půjde o příběh eskymáckého náčelníka Jana Eskymo Welzla,“ pokračuje Sýkora a opět pouští ukázku.

Hrané záběry se tentokrát spojují s obrazy malíře Václava Švankmajera, syna legendárního režiséra, animátora a výtvarníka Jana Švankmajera.

Výsledek je netradiční – jako kdyby obraz vylezl z rámu a ožil vám před očima. A to jsou tyto záběry prý jen testovací, projekt se teprve připravuje. Plánů má programátor jednoduše víc než dost.

„Moji studenti už chtějí založit firmu, aby s těmito programy mohli jít do světa,“ dodává Daniel Sýkora na závěr. Ve 41 letech si zkrátka plní dětský sen.

Může se vám hodit na Zboží.cz: