Hlavní obsah
Jaromír Konrady (vlevo) v sobotu zvědavcům v Plzni předváděl, jak se vyrábí fanfrnoch. Foto: Ivan Blažek, Právo

Nejlepší dudy se vyráběly ze psí kůže

Časy, kdy se měchy proslavených chodských dud šily ze psí kůže, jsou pryč. Ale není to vůbec tak dávná minulost, jak by si mohl někdo myslet. Nástroj ze psí kůže byl podle výrobce nejlepší a nejdéle vydržel.

Jaromír Konrady (vlevo) v sobotu zvědavcům v Plzni předváděl, jak se vyrábí fanfrnoch. Foto: Ivan Blažek, Právo
Nejlepší dudy se vyráběly ze psí kůže

„Takové jsem vyráběl naposledy krátce po revoluci, někdy před pětadvaceti lety,“ řekl Právu Jaromír Konrady, fachman z Domažlic, který si v tomhle oboru vysloužil před dvěma lety od plzeňského hejtmanství prestižní titul Mistr tradiční rukodělné výroby. Na psí kůži nedá dopustit.

„Byla nejlepší, vydržela, protože psí chlupy jsou do kůže zarostlé. Bohužel se už kvůli ochráncům přírody nesmí používat. Jeden čas se ještě dovážely z asijských zemí, pak ale skončilo i to,“ připomněl Konrady.

Třetí generace

Od té doby se musí spokojit s kozí nebo ovčí kůží. „Na jedny dudy je zapotřebí jedna koza, protože kůže musí být alespoň padesát centimetrů široká,“ vysvětlil.

Pak je tady ovšem ještě jedna varianta: umělá textilní imitace. A mistr z Domažlic není ve svých pětasedmdesáti letech žádný staromilec: „Na svých dudách mám umělou kůži. Ona je totiž trvanlivější než kozí. A koneckonců ji začal používat už můj otec.“

Tohle řemeslo se v rodině dědí, Jaromír se svým bratrem Stanislavem patří už do třetí generace, tradici založil dědeček Jakub.

„Vyučil jsem se u otce, od sedmi let jsem v jeho dílně trávil hodně času. První nástroj jsem vyrobil, když mi bylo přes dvacet,“ zavzpomínal Jaromír Konrady.

„Teď vyrábíme zhruba troje dudy za rok. Ona je to práce na dva tři měsíce a my máme navíc v Domažlicích opravnu hudebních nástrojů. A když přijdou děti z hudebních škol, že chtějí něco opravit, tak mají přednost, potřebují zase rychle hrát,“ podotkl Konrady.

Poptávka po chodských dudách je, ale ne taková, aby to nešlo stihnout. „Většinou si je kupují mladí, kteří se začínají učit a pak se uplatní v nějakém folklorním souboru,“ upřesnil Konrady a dodal: „Zájem je hlavně na Plzeňsku, v jižních Čechách, ale začíná se probouzet i Morava, tam dudy hrály, než je vytlačil cimbál. A občas je posíláme i do zahraničí, třeba do Ameriky.“

Jak na fanfrnoch

Mistr předváděl svůj fortel v sobotu na workshopu v plzeňském Národopisném muzeu, kde před pár dny odstartovala výstava věnovaná řemeslníkům, kteří jsou stejně jako on držiteli zmíněného titulu.

Dudy ovšem odpočívaly ve vitríně, na programu byla výroba podstatně jednoduššího kousku: fanfrnochu. Jedná se o hrnek nebo džbánek, jehož otvor překrývá vypnutá kůže – tu rozechvívá pohybem ruky svazek žíní. Výsledkem je bručivý zvuk. „Jde o starý lidový rytmický nástroj, který se používá na Chodsku a Plzeňsku i v okolí Prahy,“ vysvětlil Jaromír Konrady.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků