Francouz proplaval Velkou tichomořskou odpadkovou skvrnu

Dvaapadesátiletý Francouz žijící ve Spojených státech se na svou cestu vydal 14. června z Havaje a než v srpnu jeho loď přistála v San Francisku, uplaval Lecomte přes 300 námořních mil (556 kilometrů).

Na doprovodném člunu mu dělala společnost devítičlenná posádka, během expedice měl Lecomte k dispozici ještě skupinu vědců pracujících na souši. Úkolem mise nazvané „Vortex swim“ bylo nejen upozornit na problematiku obrovského množství odpadu v oceánech, ale i nasbírat relevantní data.

A hlavní cíl Lecomteovy expedice? Proplavat oblast mezi Japonskem a Severní Amerikou, kde se vlivem oceánských proudů shromažďuje odpad. Říká se mu Velká tichomořská odpadková skvrna a odhadovaná rozloha je 1,6 milionu čtverečních kilometrů (samotné vymezení je ale problematické, a za součást skvrny se víceméně považuje ta část oceánu, kde je výskyt odpadu větší než celkový průměr).

Skvrnu podle nejnovějších odhadů tvoří celkem 79 tisíc tun odpadu, zhruba 10 až 20 procent bylo spláchnuto do moře během ničivé tsunami v Japonsku v roce 2011. Další studie na základě měření odhadla, že skvrnu tvoří 1,1 - 3,6 bilionů kusů plastu, z čehož 94 procent je tvořeno mikroplasty (na celkové váze se však mikroplasty podílí pouhými 8 procenty).

A právě mikroplasty jsou to, co zkušeného plavce překvapilo a vyděsilo nejvíc. Pro CNN uvedl, že očekával, že potká velké kusy odpadu, jako jsou zubní kartáčky, igelitové tašky, kusy rybářských sítí či plážové hračky. Miniaturní částice plastu však v některých částech oceánu vodu proměnily na „podivnou neprůhlednou plastovou polévku“.

Lecomte uvedl, že moře bylo většinu času neklidné, a tak plasty nebyly na hladině vidět. Většina malých částeček plastu se nacházela pod hladinou v hloubce okolo pěti metrů. Pro plavce prý bylo sledovat pohyb plastových částic „jako podívat se na oblohu během sněhové přeháňky, akorát naopak.“

Výprava však nebyla jen o pocitech a dojmech, které by pak mohl Lecomte vyprávět. Tým na moři rovněž shromažďoval data pro vědce. „Chtěl jsem zjistit, jak odpadková skvrna vypadá. Jaké druhy plastů se tu akumulují,“ uvedl Drew McWhirter, který vedl vědecký výzkum na palubě člunu. Posádka umísťovala sledovací GPS zařízení na velké kusy odpadu, aby mohl být jejich pohyb monitorován. Tým na souši pak posádku navigoval.

Posádka rovněž používala speciální síť na sběr vzorků pod hladinou. Síť nechávala ve vodě vždy dvakrát denně na půl hodiny. Následně spočítala, kolik kusů plastu se v síti zachytilo. „Na začátku cesty jsme zachytili vždy kolem 40 až 80 kusů plastu. Bylo snadné to spočítat,“ uvedl McWhirter.

Na počátku července loď překročila neviditelnou hranici Velké tichomořské odpadkové skvrny. Počet zachyceného smetí začal strmě stoupat. Nejprve na stovky, pak i na tisíce. „Jednoho dne jsme v síti po půlhodinovém chytání nalezli 3028 kousků mikroplastu,“ řekl vědec.

Samotná plavání mezi odpadem pro Lecomtea nebezpečné nebylo. Vyhnout se větším kusům odpadů dle jeho slov nebylo těžké, při plavání používal šnorchl, takže nebezpečí, že by třeba omylem spolkl malý kus plastu, bylo rovněž sníženo na minimum. „Asi nejhorší bylo čelit těm odpudivým scénám den co den,“ uvedl Lecomte.

Jeho samotného expedice inspirovala ke zredukování své spotřeby plastů. Doufá, že poukázáním na to, co plave pod hladinou, „může inspirovat lidi, aby se zamysleli nad používáním jednorázových plastů a zamysleli se nad svým způsobem života“.