Švýcarský rodák využil na sklonku závodnické kariéry lasa od hodinářského koncernu Swatch Group a začal pracovat pro jeho značku hodinek Certina. Na řadové pozici dlouho nevydržel a už po několika letech začal firmě šéfovat. Za dalších pár let se navíc stal ředitelem v další značce a tyto funkce souběžně vykonává dodnes.

Teď šéfujete dvěma značkám, před kariérou v hodinářském průmyslu jste ale dělal něco úplně jiného. Závodil jste na motorkách.

Ano, první část mého života tvořila kariéra profesionálního motocyklového závodníka, to bylo mezi lety 1982 a 1996. Začínal jsem v motokrosu a potom jsem se přesunul na silnici, napřed ve švýcarském mistrovství a pak i ve světovém. Je to individuální sport, na motorce je člověk sám, ale má za sebou tým a spolupráce s ostatními je hodně důležitá. Mimochodem, měl jsem i českého mechanika, takže jsem měl dobrý přehled o vaší kultuře. Dodnes jsme velmi dobrými přáteli a jsme často v kontaktu, navštěvujeme se.

Po ukončení závodní kariéry jste odešel mimo motorsport. Jak k tomu došlo?

Řekl bych, že se to stalo ze dne na den. Když jsem závodil, tak jsem si říkal, že to budu dělat tak dlouho, dokud si budu myslet, že se dokážu zlepšovat. V roce 1996, to mi bylo 34 let, jsem neměl zrovna konkurenceschopnou motorku a bylo zřejmé, že s ní nedosáhnu dobrých výsledků, tak jsem si jednoho dne řekl, že končím. Závodění pro mě byla vášeň, byl jsem několikrát švýcarským šampionem, byl jsem mezi deseti nejlepšími na světě, ale v téhle situaci už nemělo smysl pokračovat. Tehdy mě sponzorovala značka Certina a tehdejší ředitel se mě ptal, co hodlám dělat dál. Řekl mi, že pokud bych pracoval stejně, jako jsem závodil, tak bych pro ně byl dobrou posilou. Takže jsem tam ještě ten rok nastoupil.

Jaký byl přechod do běžného zaměstnání? U profesionálních sportovců to často nebývá jednoduchou záležitostí.

Nastaly dvě velké změny. Za prvé mi ubylo cestování. Měl jsem na začátku na starost švýcarský trh, takže už jsem nemusel jezdit po celém světě. No a za druhé už jsem neriskoval život. Ale nadšení jsem měl stejné. Pokud chcete uspět ve sportu, potřebujete nadšení a vášeň, abyste zvládli všechny tréninky a dodržovali disciplínu. A to samé je nutné k úspěchu v normální práci. Já to měl jednoduché, hodinářský svět mě totiž fascinoval už od dětství. Takže jsem se od jedné vášně přesunul k další.

Jen práce vám nestačila, vrhl jste se ještě na studium.

Na začátku jsem ve firmě pracoval jako obchodní zástupce a byl jsem zapojený i do marketingu. Rychle jsem zjistil, že mi chybí některé dovednosti, hlavně v oblasti financí. Škola mě hodně naučila z hlediska teorie, ale svůj „druhý titul“ jsem získal v praxi učením se od tehdejšího šéfa Swatch Group Nicolase Hayeka. Byl to opravdu velmi moudrý člověk, který mě hodně posunul.

Jak jste řekl, začal jste v roce 1996 a už v roce 2003 jste se stal ředitelem Certiny. To je docela rychlý postup.

Když jsem nastoupil, tak jsem se věnoval jen části švýcarského trhu. O tři roky později už jsem ho měl na starost celý a v roce 2003 přišel posun do nejvyšší pozice. Takže ano, bylo to rychlé, ale věřte mi, že za tím bylo hodně tvrdé práce.

Jen o dalších pár let později jste byl u znovuzrození německé značky Union Glashütte, opět jako ředitel.

Ano, pan Hayek mi svěřil tento projekt, byla to velká výzva. Dozvěděl jsem se to v roce 2006 a o dva roky později jsme začínali. Uvádět novou značku na trh je obtížné, obzvlášť takto specifickou, ale dnes můžu říct, že jsme velmi silní v Německu a Rakousku, daří se nám i v Číně, a jsme spokojeni i s vývojem tady v České republice.

Ptal jsem se také kvůli tomu, že tyhle dvě značky jsou hodně odlišné.

Ano, Certina je hlavně sportovní značka, děláme hodně chronografů a také potápěčských hodinek, mnoho z nich s bateriovým strojkem. Je to švýcarská značka s velkou 130letou tradicí, kdežto Union je německý a vyrábíme tam jen mechanické hodinky, takže jsou samozřejmě dražší než ty od Certiny. Jsou to dvě odlišné filosofie, dvě odlišná DNA. Je to jako kdybych měl dvě rodiny, jednu švýcarskou a druhou německou.

Jak zvládáte řídit dvě firmy, které se nacházejí ve dvou různých zemích a mají odlišný přístup?

Mám výhodu, že v obou značkách jsou skvělí lidé. Mají tu práci rádi a umějí pracovat nezávisle. Takže když tam nejsem, přesně vědí, co mají dělat.

Na Certině mě zaujalo, že je to dostupná značka, ale není rozšířená globálně, v některých zemích chybí. Je třeba tohle něco, na čem pracujete?

Ano, my chybíme třeba v USA, Francii nebo Itálii, ale pak tu jsou země, kde jsme velmi silní, třeba ve Skandinávii nebo střední a východní Evropě. Mojí ambicí není být všude jen proto, abychom si to mohli odškrtnout. Cílem je, abychom na trzích, kde působíme, byli důležitým hráčem.

Co Česká republika? Za minulého režimu to byla jedna z mála švýcarských značek, která se tu dala běžně koupit. Když si obejdu antiky nebo se podívám na sběratelskou komunitu, tak starých modelů tu je hodně, některé dokonce s českým ukazatelem dne.

Česká republika je pro švýcarské, ale i německé hodinářství důležitá. Máte tu totiž hodně turistů, ale já si také všímám, že je tu víc a víc lidí, kteří dokážou ocenit kvalitní hodinky.

Řídíte dvě značky. Co je vaším dalším cílem?

Mým cílem je ty značky neustále zlepšovat a posouvat dál. Jsou pro mě jako děti. Mám tři děti, je jim od 17 do 25 let a je skvělé vidět, jak jsou víc a víc nezávislé. A to samé chci vidět u svých značek. Chci, aby rostly a stávaly se silnějšími. Nikdy si nemůžete říct, že je všechno perfektní, pořád je prostor pro zlepšení. Vrátím se na začátek k závodění. I když zajedete opravdu rychlé kolo, tak si u toho dalšího řeknete, že by to mohlo jít ještě rychleji.

Může se vám hodit na Zboží.cz: