Článek
Ačkoliv se Iskandar dříve věnoval výhradně opravám střelných zbraní, postupem času si začal všímat, že výroba nožů ve vesnici pomalu upadá.
„Uvědomil jsem si, že by toto řemeslo vymřelo. Vedle mého tehdejšího zaměstnání jsem se proto začal věnovat i výrobě nožů. Používám všechny původní nástroje, včetně kladiva, kovadliny a pece,“ vysvětlil.
„Nedělám to pro peníze, tato práce negeneruje žádný závratný příjem. Dělám to, abych ve vesnici zachoval dlouholetou tradici,“ dodal.
To však není jednoduché. Ačkoliv Iskandar tvrdí, že jeho nože jsou nesrovnatelně kvalitnější, většina lidí prý v dnešní době dává přednost importovaným a levnějším nožům. Cena jeho výrobků se pohybuje od 3,5 dolaru (80 korun) do 6,6 dolaru (150 korun).
„Tradice řemesla je ve vesnici stará 120 až 130 let. Každý, kdo dříve cestoval na Blízký východ, musel mít nůž z Koushi. Vláda nám dnes ale v zachování tradice bohužel nepomáhá,“ svěřil se Libanonec.
Iskandar se ale nevzdává. Řemeslo prý bude dělat tak dlouho, jak jen to bude možné. A zároveň doufá, že ho jeho synové budou následovat. „Vyrábět nože budu klidně do sta let. Řemeslo budu držet při životě, dokud budu naživu,“ uzavřel.