Článek
Poté, co Spojené království hlasovalo loni v červnu pro odchod z Evropské unie, kvasí nejen vyhlášený nápoj, ale i celý průmysl založený na jeho výrobě a prodeji. Jde skutečně o průmysl: skotská se už dávno stala výrobkem, který nejvíce přispívá k rovnováze mezi britským dovozem a vývozem, a v současnosti vytváří její produkce na 20 tisíc pracovních míst.
Nejen horalé ze Skotské vysočiny se proto s napjatým očekáváním ptají: Co bude s naší whisky po odchodu z Unie? Přitom Skotsko více než 90 procent výroby hnědavého alkoholu vyváží: třetina směřuje právě do EU. Spojené státy v současnosti představují druhý největší trh, následované Asií a Jižní Amerikou.
A navíc hrozba samostatného Skotska
Pro vývoz skotské whisky do EU nepředstavuje brexit žádnou velkou hrozbu. Díky pravidlům nastaveným Světovou obchodní organizací (WTO) zůstane s velkou pravděpodobností bez celních poplatků. Nicméně Velká Británie zřejmě přijde o výhody, plynoucí z dohod EU s dalšími zeměmi o volném obchodu.
David Frost, zvláštní poradce britského ministra zahraničí Borise Johnsona a bývalý šéf Skotského sdružení pro whisky, se obává, že rychle rostoucí trhy v jižní Africe, Jižní Korea, Peru a Kolumbie uvalí na skotskou až dvacetiprocentní clo.
„Pro brexit jsem nehlasoval, ale jsme tam, kde jsme,“ říká ve své edinburské kanceláři William Wemyss, ředitel kingsbarnské palírny. Jako mnozí další hráči skotského průmyslu zaměřeného na whisky na brexit reaguje s vypočítavým optimismem. A důvod? Velkolepý a značně ambiciózní slib britské premiérky Theresy Mayové o tom, že ze Spojeného království učiní spokojenou zemi, která se vyšvihne ve světovém měřítku na špici volného trhu.
Palírna Blair Athol v Pitlochry je jednou z desítek palíren, na kterých do značné míry stojí skotská ekonomika.
Spojené království chce svým výrobkům ještě více otevřít obří trhy, představované zejména Čínou a Indií. Přitom EU už s indickou vládou vyjednává přinejmenším deset let, ale bez úspěchu. Indické clo na skotskou whisky dosahuje plných 150 procent. „Dohoda o volném obchodu s Indií by rázem všechno změnila,“ potvrzuje Wemyss. „Nebude to ale vůbec lehké.“
Vrásky na čele dělá výrobcům a prodejcům věhlasného nápoje i plán předsedkyně skotské vlády Nicoly Sturgeonové na další referendum o nezávislosti Skotka. Kdyby se Skotové osamostatnili, vývoz do ostatních členských států EU by běžel dál, na láhve směřující do zbytku Spojeného království by se už vztahovala cla. Z toho by si Skotové těžkou hlavu nedělali. Závažnější problém vidí v měně, kterou by museli používat.
Libra umí pomoci, ale také ublížit
Nebezpečí spojené s měnou není zanedbatelné. Od brexitu se celý skotský průmysl výroby a prodeje whisky potýká se znehodnocením britské libry. Přestože ječmen, voda a energie, bez nichž se produkce whisky neobejde, jsou domácího původu, láhve, viněty, korek a dubové sudy se do země, kterou proslavili mužské sukně, keltská hudba, ale i vynikající vojáci a tvrdí fotbalisté a ragbisté, musejí dovézt. Proto majitelé palíren si s úlevou oddychli, když Skotská národní strana (SNP) ztratila letos v červnu v britských parlamentních volbách třetinu křesel.
Podle přísného zákona z roku 2009 musí dvakrát destilovaná whisky z ječmene projít naprosto jasně daným procesem. I suroviny nemohou být ledajaké. Je kupříkladu nezbytné, aby voda z místních pramenů na vřesovištích procházela rašelinou a kořeny bříz. Ječmen by měl být sušen kouřem z rašeliny. Klíč od palírny může mít pouze jedna důvěryhodná osoba, a tak bychom mohli pokračovat.
Propad britské libry měl ale na whisky také kladný vliv. Skutečnost, že je nyní v mnoha zemích levnější, zvedla prodeje. Skotský vývoz whisky vzrostl v roce 2016 na čtyři miliardy liber (114 miliard Kč).
Levná libra láká do Spojeného království mnohem více turistů než v minulosti. Z toho těží i palírna v Kingsbarnu. Majitelé ji založili v roce 2014, aby prohlídkou a expozicí v návštěvnickém středisku ukázali golfistům, kteří se činí na blízkém vyhlášeném hřišti, jak vzniká jejich oblíbené pití.
„Brexit nám až doposud přinesl hlavně výhody. Na skutečné oslavy si ale raději ještě počkáme,” dodává Wemyss.