Článek
Kohoutí zápasy byly na krátkou dobu zakázané i na Kubě. Když se krátce po skončení Kubánské revoluce roku 1959 dostal k moci Fidel Castro, zákaz veškerých hazardních her byl jedním z jeho prvních kroků. A kohoutí zápasy se mu nevyhnuly. Přesunuly se ale na venkov, kde dále nelegálně probíhaly.
V 80. letech se situace uvolnila a státní orgány začaly tolerovat nelegální arény. Tedy alespoň do té míry, kdy se tu neodehrávalo něco, co by stálo za pozornost policie. Dnes je na Kubě denně alespoň jeden utajený zápas. Místa, která si provozovatelé vybírají, jsou prostá, schovaná často v polích cukrové třtiny. O to živější zábava tu ale bují. Hrají se karty, z reproduktorů vyřvává mexická hudba a diváci do sebe lijí jeden rum za druhým.
Ale nejenže se tolerovaly tajné spolky, na Kubě začalo kolem roku 1980 přibývat i oficiálních arén. Tehdy začala renesance kohoutích zápasů. Před rokem pak na Kubě vyrostla kohoutí aréna, která je oficiálně největší na světě, píše agentura Reuters. Stojí ve městě Ciego de Ávila v centrální části země a vejde se sem až tisíc diváků.
Luxusní hazard
Lístek do prvních řad stojí v přepočtu kolem 1,5 tisíce korun. K dostání je i pro turisty. Na zápasy v neoficiálních arénách už je těžší se dostat, jsou hlavně pro místní. Lístky jsou sice mnohem levnější, ale pro Kubánce jsou stále luxusním zbožím.
Nějaký celostátní zákaz hazardu v těchto místech nemá šanci. V sázkách na kohouty se protočí velké sumy peněz. „Kohouti mi vydělávají peníze, žena mi je utrácí,“ hlásá nápis na čepicích nadšených diváků.
Jsou ale i tací, kteří mají bitvy opeřenců rádi hlavně kvůli samotné hře, ne kvůli penězům. Pro ně jsou kohoutí zápasy životním stylem. „Je to sport, který milujeme, s tím se narodíte. Není to o tom zbohatnout,“ říká kubánský chovatel kohoutího bojovníka, Osvaldo Perez.
Ochránci se bouří
Kohouti se musí před samotným zápasem zvážit a rozřadit do jednotlivých váhových kategorií. Jejich majitelé jim pak vybaví pařáty bojovými ostruhami z želvoviny. Pak začíná samotná hra. Zvířata do sebe nejdřív provokativně naráží a po chvíli začíná opeřená rvačka. Prohrává ten, který se jako první vážně zraní. Nebo zkrátka ten, který jako první zemře. Šampiónem je kohout, který dokáže zničit svého protivníka nejrychleji ze všech.
Je to stovky let stará tradice, říkají milovníci kohoutích zápasů. Jenže krutá, namítají ochránci zvířat. Jejich odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Proti zápasům bojují. Podle nich vedou ke špatnému postoji ke zvířatům. Kritizují ubohou zábavu, při které majitelé vydělávají na tom, že ničí svá nevinná zvířata.
Kuba mladé kohouty dokonce vyváží do jiných zemí světa. Na exportu samozřejmě vydělává, stejně jako na obratu z hazardních zápasů. Dobře vycvičený kohout se podle expertů prodá v přepočtu až za 25 tisíc korun.